181.
|
Studia Philosophica:
Volume >
61 >
Issue: 2
Z vědeckého života Katedry filozofie
|
|
|
182.
|
Studia Philosophica:
Volume >
61 >
Issue: 2
Miloš Dokulil
T. G. Masaryk, Univerzitní přednášky II. Stručný náčrt dějin filozofie – Dějiny antické filozofie
|
|
|
183.
|
Studia Philosophica:
Volume >
61 >
Issue: 2
Jan Zouhar
Ľubomír Belás, Kant a Machiavelli. Historicko-filozofická analýza a komparácia
|
|
|
184.
|
Studia Philosophica:
Volume >
61 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Konrad Paul Liessmann, Chvála hranic. Kritika politické rozlišovací schopnosti
|
|
|
185.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Racionalita a každodennost
Rationality and Everydayness
abstract |
view |
rights & permissions
Řada filozofů už v minulosti učinila problém vědecké racionality předmětem svého kritického náhledu. Nezpochybňovali přitom význam racionality pro rozvoj vědeckého poznání, ale varovali před vnášením jednostranného intelektualismu do každodenního života. Přitom moderní vědecká objektivistická racionalita může znehodnocovat skutečný smysl a úkol našeho života. Husserl svým pojetím Lebensweltu, žitého světa, vrátil hodnotu každodennosti, běžným radostem a starostem, které nám pomáhají přirozeně se orientovat. Každodennost formuje náš prakticistní přístup ke světu, charakterizovaný věcností, střízlivostí, ale také emocionalitou. Svět je zřejmě jen jeden, ale žijeme vlastně ve dvou světech - ten jeden je svět vědy, vědecké racionality, objektivního poznání, a ten druhý je přirozený svět našich životních jistot a pochyb, svět každodennosti, svět každodenní racionality, svět, ve kterém má místo filozofie středního dosahu.
The problem of scientific rationality has been the subject of critical analyses of a number of philosophers. Many of them conceded that rationality is essential for the development of science, but warned against uncritical application of rationality in everyday life. They believed that modern scientific and objectivist rationality can devalue the real meaning and purpose of human life. In his concept of the lived world – Lebenswelt – Husserl brought to the fore the value of everydayness, common pleasures and pains, which help us navigate naturally in the world. Everydayness shapes our practical attitude to the world characterized by down-to-earthness, matter-of-factness as well as emotionality. Although the world is a united whole, we live in two worlds – the world of science, scientific rationality and objective knowledge, and the world of everydayness, natural certainties and doubts, everyday rationality, that is, the world in which philosophy of medium scope has its place.
|
|
|
186.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Úvodem
Editorial
|
|
|
187.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Stephen Toulmin, postmoderna a vývoj vědy
Stephen Toulmin, Postmodernism and the Development o f Science
abstract |
view |
rights & permissions
Základním rysem Toulminova pojímání racionality bylo to, že ji odmítl ztotožnit s formální logikou. Racionální bylo pro něj takové chování a myšlení, které dokázalo registrovat změnu prostředí a reagovat na ni tím, že se jí přizpůsobí. Takový způsob myšlení však nebyl pro vědu vždy samozřejmý. Toulmin se tak připojoval ke skupině filozofů vědy, jako byli K. R. Popper nebo T. S. Kuhn, kteří starší pojetí racionality také kritizovali. Tím však není řečeno, že s nimi souhlasil ve všem. Zvláště ve své knize Kosmopolis Toulmin zkoumal, kdy se jím kritizovaný způsob myšlení ve vědě (ale svým způsobem i ve společnosti) prosadil. Vychází mu zlom mezi 16. a 17. stoletím, kdy starší způsob myšlení, který ukazuje zvláště na Montaignovi, ustupuje novému, který je daleko striktnější a především netolerantní. Toulmin doporučuje, abychom se dnes vrátili k některým prvkům renesančního humanismu a jeho způsobu diskuse. Svým způsobem to dělá i při svém výkladu vývoje vědy. Zde kritizuje především Kuhna za jeho pojem vědecké revoluce. Sám si za vzor myšlení bere Darwinovu teorii a svým způsobem i anglosaské právo založené na precedentech, případně i technické myšlení. Problém vývoje nutí Toulmina zabývat se otázkou kontinuity a změny ve vědeckém myšlení. To vysvětluje pomocí pojmu vědecké disciplíny, aby nakonec dospěl k tomu, že i tento dílčí pojem je aplikací problematiky kulturních univerzálií v kulturní antropologii na vědu. - Toulmin psal v době rozmachu postmodernismu. Jeho zásluhou je, že ačkoli reagoval na řadu problémů, na které postmodernisté narazili, dokázal se s nimi vyrovnat jiným (přijatelnějším) způsobem než oni.
The basic feature of Toulmin’s conception of rationality was that he refused to identify it with formal logic. Rational behavior and thinking was for him such that managed to register a change in the environment and respond to it by an adaptation. Such a way of thinking, however, was not always obvious to science. Toulmin thus joined the group of philosophers of science, as were K. R. Popper or T. S. Kuhn, who also criticized the earlier conception of rationality. This is not to say that he agreed with them in all. Especially in his book Cosmopolis, Toulmin investigated when the criticized way of thinking in science (but in a way also in society) enforced. He concludes that this break came about between the 16th and the 17th century, when the older way of thinking, which points out especially at Montaigne, made concessions to the new way of thinking which is far stricter and particularly intolerant. Toulmin suggests going back to certain elements of Renaissance humanism and its manner of discussion. In a way, he does it when interpreting the development of science. Hereby he are mainly criticizes Kuhn for his concept of scientific revolution. He takes as a pattern of thinking Darwin‘s theory and, in a way, Anglo-Saxon law based on precedents, or even technical thinking. The problem of development forces Toulmin to address the issue of continuity and changes in scientific thinking. He explains this by a help of the concept of scientific discipline in order to arrive at the fact that even this particular concept is an application of cultural universals in cultural anthropology of science. – Toulmin wrote during the boom of postmodernism. His merit is that although responded to a number of issues that postmodernists encountered, he could cope with them in a different (more acceptable) way than they did.
|
|
|
188.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Erika Lalíková
Erika Lalíková
„Rázcestia“ tolerancie
The „crossroads“ of tolerance
abstract |
view |
rights & permissions
V komplikovanej spoločenskej a politickej situácii nielen na európskom kontinente nadobúdajú pojmy ako tolerancia a intoleranda iné podoby a postavenie, než mali v minulosti. Na podklade textov predovšetkým súčasných slovenských a českých filozofov (V a B. Seilerovci, I. Buraj, M. Machovec, V Bělohradský, K. Hvížďala, M. Petříček), ako aj G. Sartoriho i S. P. Huntingtona, sa autorka príspevku zamýšľa nad otázkami, ktoré sa v posledných rokoch vynorili a na ktoré často zatiaľ nepoznáme relevantné odpovede. Jadrom príspevku je pripomenutie troch koncepcií tolerancie: Machovcovho vymedzenia východiskových pojmov tolerancia a intolerancia; priblíženia troch druhov tolerancie tak, ako ich vymedzili manželia Seilerovci (disjunktívna, konjunktívna a sy- nergická). Príspevok pripomenie aj Sartoriho koncepciu pružnosti tolerancie. Autorka v texte poukáže na skutočnosť, že v zložitej situácii, v ktorej sme sa v súčasnosti ocitli, prevláda nad racionálnym emocionálne a normatívne uvažovanie, ktoré otriasa klasickým vymedzením a či skôr naplnením pojmu tolerancia.
In the complicated social and political situation (not only on the European continent) the concepts of tolerance and intolerance are morphing into different shapes and positions than those they had in the past. On the basis of texts of mainly contemporary Slovak and Czech philosophers (V. and B. Seiler, I. Buraj, M. Machovec, V. Bělohradský, K. Hvížďala, M. Petříček) as well as G. Sartori and S. P. Huntington, the author intends present the questions that have emerged in recent years and the answers to which are often unknown. The core of the paper is a reminder of the three concepts of tolerance: Machovec’s definitions of core terms of tolerance and intolerance; elucidation of three kinds of tolerance, as defined by V. and B. Seiler (disjunctive, conjunctival and synergistic). The article also works with Sartori’s concept of flexibility of tolerances. The author of the text refers to the fact that in the difficult situation in which we currently find ourselves, emotional and normative thinking prevails over rational thinking. This shook the classical definition, or rather the fulfilment of the concept of tolerance.
|
|
|
189.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Hana Řehulková
Hana Řehulková
Racionalismus ve filozofii a estetice Karla Čapka
Rationalism in Philosophy and Aesthetics of Karel Čapek
abstract |
view |
rights & permissions
Karel Čapek publikoval v roce 1934 příspěvek s názvem Zklamal nás rozum?, ve kterém reagoval na to, co označuje „krizí noetiky“. Zaměřil se na rehabilitaci racionality v její umírněné verzi, tak jak ji vnímal v souladu se svým pojetím poučeným pragmatismem, objektivismem i gnoseologickým realismem Masarykovým. Příspěvek se pokusí interpretovat roli racionality v Čapkově filozofickém myšlení a představit některé kon- sekvence tohoto pojetí směrem k jeho objektivní estetické metodě.
Karel Čapek published paper The Reason That Filed Us? in 1934, where he responded to the so called „epistemological crisis“. He focused on rehabilitation of rationality in its moderate version, so how you react to it from point of view of pragmatism, objectivism and Masaryk´s gnoseological realism. The paper tries to interpret the role of rationality in Čapek´s philosophical thinking and introduce some consequences of this approach towards his objective aesthetic method.
|
|
|
190.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Katarína Poláková
Katarína Poláková
Deliberácia ako zdroj politickej moci:
Vplyv verejnosti na politické rozhodnutia
Deliberation as a Source of Political Power
abstract |
view |
rights & permissions
Cieľom predloženého príspevku je prezentovať vplyv verejnosti na politické rozhodnutia. Po zmapovaní relevantných prác Júrgena Habermasa - vznik a úpadok liberálnej občianskej verejnosti, deliberatívny model demokracie a legitimizácia demokracie prostredníctvom deliberatívnych procesov v kontexte reálneho výkonu demokratických politík - sa príspevok zaoberá preskúmaním problémov deliberácie a výzvami, ktoré prichádzajú prostredníctvom stále komplikovanejšej štruktúry demokratickej spoločnosti. Posledná časť príspevku sa zameriava na kritické poznámky v rámci súboru predložených Habermasových myšlienok, ako aj na vzťah normatívnej teórie a politickej reality.
The aim of this article is to present impact of public sphere on political decisions. After and overview of relevant writings of J. Habermas – the origin and decay of bourgeois public sphere, deliberative model of democracy and legitimizing of democracy through deliberative processes in the context of real democracies – the article focuses on the examination of problems of deliberation and on challenges which are coming through the still more complicated structures of democratic society. The last part of the article deals with critical comments in the framework of Habermas’ foregoing thoughts and the relation between normative theory and political reality.
|
|
|
191.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Markéta Ledvoňová
Markéta Ledvoňová
Galileovská teorie racionality:
Interpretace Maurice Finocchiara
A Galilean Theory o f Rationality
abstract |
view |
rights & permissions
Poslední čtyři staletí zaznamenala neutuchající zájem o studium Galileovy vědecké metody. V roce 1980 Maurice Finocchiaro představil neobvyklou interpretaci Galilea jakožto logika a zformuloval novou teorii racionality založenou na detailní analýze Galileova Dialogu. Tento článek poskytuje krátký přehled makroskopických prvků, které dle Finocchiara tvoří galileovskou racionalitu. První část zkoumá tzv. dialektickou metodologii, jež spočívá ve vyváženém rozhodování mezi různými (i protichůdnými) přístupy k vědeckým problémům. Druhá část se zabývá nejdůležitější částí galileovské racionality, tj. logickým usuzováním. Třetí část představuje nepostradatelnou roli mimologických prvků ve vědecké komunikaci.
The last four centuries have seen unceasing interest in the studies of Galileo’s scientific method. In 1980, Maurice Finocchiaro presented an unusual interpretation of Galileo as a logician and formulated a new theory of rationality based on a detailed analysis of Galileo’s Dialogue. The paper gives a brief overview of the macroscopic features forming the galilean rationality suggested by Finocchiaro. The first part deals with the so-called dialectical methodology consisting of balancing decisions between different (even opposed) approaches toward the scientific problems. The second part is concerned with the most important part of the galilean rationality, i.e. the logical reasoning. The third part presents the indispensable role of nonlogical features in the scientific communication.
|
|
|
192.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Josef Šmajs
Josef Šmajs
Proč přehlížíme fenomén lidské práce?
Why do we ignore the phenomenon of human work?
abstract |
view |
rights & permissions
Autor pojímá práci jako způsob, jímž člověk - prvek přírodního systému, ale i jediný tvůrce kultury - vnucuje svou vůli (individuální či kolektivní) části okolní přírody. Připomíná, že potřeba pracovat souvisí už s námahou našich dávných předků, kteří ztratili domov v korunách stromů a museli s obtížemi přežívat v otevřené savaně. Dnešní automatizace však znamená nejen ztrátu pracovních míst pro dělníky, ale i dosud nejvyšší míru frustrace lidí z porušení jejich přímého kontaktu s přírodou. Potřebu oné práce, kterou automatizace v konkrétním výrobním procesu nahrazuje, sice z velké části odstraňuje, ale v širším společenském měřítku se objem lidské práce příliš nesnižuje. Vzniká však nový nárok na úroveň lidské pracovní síly, která již nenajde uplatnění v zemědělství ani v klasických řemeslech a továrnách. Jde o zvláštní požadavek, který zužuje možnosti uplatnění méně socializovaných, tj. méně duševně disponovaných lidí na trhu práce. Lidé s nevhodnou strukturou mentálních schopností se mohou ucházet jen o jistá zaměstnání. Plnohodnotnou práci jako jednotu fyzického a mentálního výkonu, kterou dnes stále méně potřebuje globalizující se ekonomika, však stále více potřebuje člověk. Z původně ekonomické kategorie se práce stává kategorií antropologickou a medicínskou.
The author considers work as a way in which man – an element of nature and the sole creator of culture – imposes his will (individual or collective) upon part of his environment. He states that the need to work has its roots in the efforts of our pre-historic ancestors, who lost their homes in the treetops and needed to survive in open savanna. However, current automatization brings the loss of working positions for labourers as well as an unprecedented level of people’s frustration resulting from the loss of direct contact with nature. The need for work, which automatization in a particular work process replaces, is to a large extent removed, but the amount of work in a wider social context does not decrease very much. A demand for a new type of work arises – work that cannot be applied in agriculture, crafts or factories. It is a strange demand that limits the employment of people who are less socialized, that is, less intellectually capable. People with an unsuitable structure of mental abilities can only apply for certain positions. Genuine work considered as the unity of physical and mental effort is a phenomenon that modern globalized economy no longer needs, but man does even more. Work has transformed from an economic category into an anthropological and medical one.
|
|
|
193.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Rozprava o štěstí
Rozprava o štěstí
|
|
|
194.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
T. G. Masaryk a židovství
T. G. Masaryk a židovství
|
|
|
195.
|
Studia Philosophica:
Volume >
60 >
Issue: 1
Lenka Hořínková Kouřilová
Pelikánova reflexe Hoppeova díla
abstract |
view |
rights & permissions
This article presents how Pelikan reflected Hoppe’s work in Ruch filosofický. Pelikan dealt with Hoppe’s philosophical development and simultaneously noticed philosophers that were inspiring for Hoppe’s philosophy. Pelikan appraised the significance of Hoppe’s work in Czech philosophical thinking of the first half of the twentieth century and his acccent of spiritual life. Pelikan agreed with Hoppe’s extension of the doctrine of intuition although his conception of intuition was different from Hoppe.
|
|
|
196.
|
Studia Philosophica:
Volume >
60 >
Issue: 1
Jan Zouhar
Existencialismus a české myšlení 1945–1948
abstract |
view |
rights & permissions
After 1945, Czech philosophy and culture were first introduced to existentialism. First it was the original works of French existentialists (Sartre, Camus, Marcel), later by means of the journal Letters (1947) and Václav Černý (The first book on existentialism, 1948). The acceptance of existentialism in Czech context was not univocal. Besides factual analyses (J. Patočka, V. Navrátil, V. T. Miškovská), existentialism met with criticism and rejection mainly from Marxists and Catholic scholars for its rational weakness, pessimism, helplessness and intellectual decline.
|
|
|
197.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Klára Židková
Klára Židková
Dialog podle Viléma Flussera:
prostřednictvím Martina Bubera k novým technologiím
Dialogue according to Vilém Flusser
abstract |
view |
rights & permissions
Tento článek se zabývá filozofií dialogu Martina Bubera a filozofickými motivy, které z Buberovy koncepce dialogu převzal esejista a teoretik komunikace Vilém Flusser. Stať představuje Flusserovu vlastní koncepci dialogu, do níž se Buberovy myšlenky promítly. Snahou je poukázat, v čem se Flusserovo pojetí od Buberova odlišuje. Jde zejména o Flusserův odklon od chápání autentického dialogu jako rozmluvy dvou osob k chápání dialogu v podmínkách masové komunikace prostřednictvím médií a nových technologií. Diskutována bude i otázka, zda a jakým způsobem se vztahuje Flusserova komunikační teorie k židovské filozofii obecně.
This article deals with Martin Buber’s philosophy of dialogue and with the philosophical motifs that the essayist and theorist of communication Vilém Flusser adopted from Buber’s concept of dialogue. The text presents various aspects of Flusser’s conception of dialogue into which Buber´s thoughts projected. The author attempts to show how Flusser’s approach differs from Buber´s, in particular how Flusser deflected from the understanding of the authentic dialogue as a dialogue of two particular people to the concept of dialogue in the framework of mass-communication through media and new technologies. The question of whether and how Flusser’s communication theory relates to Jewish philosophy in general is discussed as well.
|
|
|
198.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Tři setkání s Jiřinou Popelovou
Three encounters with Jiřina Popelová
abstract |
view |
rights & permissions
Stať rekapituluje život a hlavní práce Jiřiny Popelové, významné české filozofky 20. století. Hlavní pozornost věnuje třem sborníkům, které vyšly k její poctě – Sborník k šedesátým narozeninám Jiřiny Popelové (1964), Jiřina Popelová, filozofka a učitelka filozofie (1984) a Filosofka Jiřina Popelová (2005). Podrobněji jsou připomenuty statě M. Sobotky, R. Kalivody, J. Peškové, P. Flosse a J. Gabriela. Ukazují přínos J. Popelové pro filozofii dějin, komeniologii, etiku, filozofii kultury a historiografii evropské a české filozofie.
The paper recapitulates the life and work of Jiřina Popelová, a major Czech philosopher of the 20th century. Attention is paid to three collections of papers published in her honour – Sborník k šedesátým narozeninám Jiřiny Popelové (A Collection of Papers to Celebrate the 60th birthday of Jiřina Popelová) (1964), Jiřina Popelová, filozofka a učitelka filozofie (Jiřina Popelová, a philosopher and a teacher of philosophy) (1984) and Filosofka Jiřina Popelová (The Philosopher Jiřina Popelová) (2005). Closer attention is paid to the papers by M. Sobotka, R. Kalivoda, J. Pešková, P. Floss and J. Gabriel. These focus on J. Popelová’s contribution to the philosophy of history, Comenius studies, ethics, philosophy of culture and the historiography of European and Czech Philosophy.
|
|
|
199.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Josef Petrželka
Josef Petrželka
Editorial
Editorial
|
|
|
200.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Korespondence Jiřiny Popelové s Robertem Konečným z let 1931–1936
Correspondence between Jiřina Popelová and Robert Konečný in years 1931–1936
abstract |
view |
rights & permissions
Následující krátký soubor korespondence Jiřiny Popelové představuje jakési „čtvrté setkání“ s touto myslitelkou, setkání jistě nejdůvěrnější. Poodhaluje čtenáři soukromý život filozofky a její profesní i osobní vztahy.
This short collection of letters by Jiřina Popelová represents a „fourth encounter“ with that philosopher, certainly the most private one. It reveals the personal life of the philosopher and her professional as well as private relationships.
|
|
|