121.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Josef Šmajs
Josef Šmajs
Proč přehlížíme fenomén lidské práce?
Why do we ignore the phenomenon of human work?
abstract |
view |
rights & permissions
Autor pojímá práci jako způsob, jímž člověk - prvek přírodního systému, ale i jediný tvůrce kultury - vnucuje svou vůli (individuální či kolektivní) části okolní přírody. Připomíná, že potřeba pracovat souvisí už s námahou našich dávných předků, kteří ztratili domov v korunách stromů a museli s obtížemi přežívat v otevřené savaně. Dnešní automatizace však znamená nejen ztrátu pracovních míst pro dělníky, ale i dosud nejvyšší míru frustrace lidí z porušení jejich přímého kontaktu s přírodou. Potřebu oné práce, kterou automatizace v konkrétním výrobním procesu nahrazuje, sice z velké části odstraňuje, ale v širším společenském měřítku se objem lidské práce příliš nesnižuje. Vzniká však nový nárok na úroveň lidské pracovní síly, která již nenajde uplatnění v zemědělství ani v klasických řemeslech a továrnách. Jde o zvláštní požadavek, který zužuje možnosti uplatnění méně socializovaných, tj. méně duševně disponovaných lidí na trhu práce. Lidé s nevhodnou strukturou mentálních schopností se mohou ucházet jen o jistá zaměstnání. Plnohodnotnou práci jako jednotu fyzického a mentálního výkonu, kterou dnes stále méně potřebuje globalizující se ekonomika, však stále více potřebuje člověk. Z původně ekonomické kategorie se práce stává kategorií antropologickou a medicínskou.
The author considers work as a way in which man – an element of nature and the sole creator of culture – imposes his will (individual or collective) upon part of his environment. He states that the need to work has its roots in the efforts of our pre-historic ancestors, who lost their homes in the treetops and needed to survive in open savanna. However, current automatization brings the loss of working positions for labourers as well as an unprecedented level of people’s frustration resulting from the loss of direct contact with nature. The need for work, which automatization in a particular work process replaces, is to a large extent removed, but the amount of work in a wider social context does not decrease very much. A demand for a new type of work arises – work that cannot be applied in agriculture, crafts or factories. It is a strange demand that limits the employment of people who are less socialized, that is, less intellectually capable. People with an unsuitable structure of mental abilities can only apply for certain positions. Genuine work considered as the unity of physical and mental effort is a phenomenon that modern globalized economy no longer needs, but man does even more. Work has transformed from an economic category into an anthropological and medical one.
|
|
|
122.
|
Studia Philosophica:
Volume >
60 >
Issue: 1
Lenka Hořínková Kouřilová
Pelikánova reflexe Hoppeova díla
abstract |
view |
rights & permissions
This article presents how Pelikan reflected Hoppe’s work in Ruch filosofický. Pelikan dealt with Hoppe’s philosophical development and simultaneously noticed philosophers that were inspiring for Hoppe’s philosophy. Pelikan appraised the significance of Hoppe’s work in Czech philosophical thinking of the first half of the twentieth century and his acccent of spiritual life. Pelikan agreed with Hoppe’s extension of the doctrine of intuition although his conception of intuition was different from Hoppe.
|
|
|
123.
|
Studia Philosophica:
Volume >
60 >
Issue: 1
Jan Zouhar
Existencialismus a české myšlení 1945–1948
abstract |
view |
rights & permissions
After 1945, Czech philosophy and culture were first introduced to existentialism. First it was the original works of French existentialists (Sartre, Camus, Marcel), later by means of the journal Letters (1947) and Václav Černý (The first book on existentialism, 1948). The acceptance of existentialism in Czech context was not univocal. Besides factual analyses (J. Patočka, V. Navrátil, V. T. Miškovská), existentialism met with criticism and rejection mainly from Marxists and Catholic scholars for its rational weakness, pessimism, helplessness and intellectual decline.
|
|
|
124.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Klára Židková
Klára Židková
Dialog podle Viléma Flussera:
prostřednictvím Martina Bubera k novým technologiím
Dialogue according to Vilém Flusser
abstract |
view |
rights & permissions
Tento článek se zabývá filozofií dialogu Martina Bubera a filozofickými motivy, které z Buberovy koncepce dialogu převzal esejista a teoretik komunikace Vilém Flusser. Stať představuje Flusserovu vlastní koncepci dialogu, do níž se Buberovy myšlenky promítly. Snahou je poukázat, v čem se Flusserovo pojetí od Buberova odlišuje. Jde zejména o Flusserův odklon od chápání autentického dialogu jako rozmluvy dvou osob k chápání dialogu v podmínkách masové komunikace prostřednictvím médií a nových technologií. Diskutována bude i otázka, zda a jakým způsobem se vztahuje Flusserova komunikační teorie k židovské filozofii obecně.
This article deals with Martin Buber’s philosophy of dialogue and with the philosophical motifs that the essayist and theorist of communication Vilém Flusser adopted from Buber’s concept of dialogue. The text presents various aspects of Flusser’s conception of dialogue into which Buber´s thoughts projected. The author attempts to show how Flusser’s approach differs from Buber´s, in particular how Flusser deflected from the understanding of the authentic dialogue as a dialogue of two particular people to the concept of dialogue in the framework of mass-communication through media and new technologies. The question of whether and how Flusser’s communication theory relates to Jewish philosophy in general is discussed as well.
|
|
|
125.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Tři setkání s Jiřinou Popelovou
Three encounters with Jiřina Popelová
abstract |
view |
rights & permissions
Stať rekapituluje život a hlavní práce Jiřiny Popelové, významné české filozofky 20. století. Hlavní pozornost věnuje třem sborníkům, které vyšly k její poctě – Sborník k šedesátým narozeninám Jiřiny Popelové (1964), Jiřina Popelová, filozofka a učitelka filozofie (1984) a Filosofka Jiřina Popelová (2005). Podrobněji jsou připomenuty statě M. Sobotky, R. Kalivody, J. Peškové, P. Flosse a J. Gabriela. Ukazují přínos J. Popelové pro filozofii dějin, komeniologii, etiku, filozofii kultury a historiografii evropské a české filozofie.
The paper recapitulates the life and work of Jiřina Popelová, a major Czech philosopher of the 20th century. Attention is paid to three collections of papers published in her honour – Sborník k šedesátým narozeninám Jiřiny Popelové (A Collection of Papers to Celebrate the 60th birthday of Jiřina Popelová) (1964), Jiřina Popelová, filozofka a učitelka filozofie (Jiřina Popelová, a philosopher and a teacher of philosophy) (1984) and Filosofka Jiřina Popelová (The Philosopher Jiřina Popelová) (2005). Closer attention is paid to the papers by M. Sobotka, R. Kalivoda, J. Pešková, P. Floss and J. Gabriel. These focus on J. Popelová’s contribution to the philosophy of history, Comenius studies, ethics, philosophy of culture and the historiography of European and Czech Philosophy.
|
|
|
126.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Josef Petrželka
Josef Petrželka
Editorial
Editorial
|
|
|
127.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Korespondence Jiřiny Popelové s Robertem Konečným z let 1931–1936
Correspondence between Jiřina Popelová and Robert Konečný in years 1931–1936
abstract |
view |
rights & permissions
Následující krátký soubor korespondence Jiřiny Popelové představuje jakési „čtvrté setkání“ s touto myslitelkou, setkání jistě nejdůvěrnější. Poodhaluje čtenáři soukromý život filozofky a její profesní i osobní vztahy.
This short collection of letters by Jiřina Popelová represents a „fourth encounter“ with that philosopher, certainly the most private one. It reveals the personal life of the philosopher and her professional as well as private relationships.
|
|
|
128.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Barbara Biháryová
Barbara Biháryová
Analýza populizmu podľa Ernesta Laclaua
Analysis of populism by Ernesto Laclau
abstract |
view |
rights & permissions
Populizmus dnes predstavuje často skloňovaný pojem tak na akademickej pôde, ako i na samotnej politickej scéne, v médiách a medzi laickou verejnosťou. Skutočnosťou je, že hoci v našej spoločnosti tento pojem používa takmer každý, len málokto vie, čo vlastne znamená. V tomto článku sa preto budeme zaoberať otázkou, ktorá sa stala predmetom analýz mnohých teoretikov, otázkou, čo je to populizmus. Jedným z tých teoretikov je Ernesto Laclau (1935–2014), ktorý populizmus nechápe ako ideológiu, ale ako istú stratégiu resp. spôsob komunikácie. V prvej časti nášho článku vymedzíme pojem „populizmus“, pričom upozorníme na jeho viaceré rozličné interpretácie ako aj na to, aké je jeho spoločné základné analytické jadro. V nasledujúcich častiach článku sa už zameriame na analýzu populizmu podľa Ernesta Laclaua. Cieľom nášho článku je teda analýza teórie populizmu podľa E. Laclaua v kontexte súčasnej situácie na domácej i svetovej, nielen politickej scéne.
Populism nowadays is often used concept both in the academic field, as well as on the political scene itself, in the media and among the general public. The fact is that although almost everybody uses this term in our society, only few know what it really means. This article will therefore deal with a question that has been the subject of many theorists’ analysis, the question what populism means. One of the theorists is Ernesto Laclau (1935–2014) which does not understand populism as ideology, but as some special strategy or way of communication. In the first part of our article we will define the term “populism”, highlight its multiple interpretations as well as its common analytical core. In the following sections of the article, we will focus on the analysis of populism by Ernest Laclau. The aim of our article is therefore to analyze the theory of populism according to E. Laclau in the context of the current situation on the domestic and global political scene.
|
|
|
129.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Dva názory na blízkou budoucnost:
(Hervé Juvin contra Gilles Lipovetsky)
Two opinions about the near future
abstract |
view |
rights & permissions
V posledním půlstoletí se stále naléhavěji ozývá otázka, zda se naše civilizace – a s ní možná i civilizace světová – neblíží svému konci. Svým způsobem na tuto otázku odpovídají i G. Lipovetsky a H. Juvin v knize Globalizovaný Západ, kterou vydali společně ve Francii v roce 2010. Zatímco Lipovetsky se snaží vybalancovat svou vizi postmoderního světa tak, aby vyústila v obraz společnosti, která nezapomíná na své (různorodé) tradice, Juvin akcentuje hrozbu globálního střetu. Oba se vyrovnávají hlavně s otázkou poměru ekonomiky a politiky a oba svým způsobem kritizují nadvládu ekonomiky nad politikou. Je přitom třeba podotknout, že jejich záběr je časově poněkud skromnější než u takových autorů jako je např. Spengler nebo Toynbee, případně u těch autorů, kteří vycházejí z představy ekologické katastrofy, nicméně právě proto mohou posloužit jako materiál ke srovnání s názory svých předchůdců i současníků na společnost, která zřejmě směřuje k velkým změnám. V této souvislosti autorka jejich názory konfrontuje s myšlenkami jejich předchůdců i současníků (Feyerabend, Fukuyama, Huntington, Popper aj.) a snaží se najít shody a rozdíly.
In the last fifty years, we have repeatedly been confronted with the pressing question of whether our civilization, and perhaps the whole civilization, is coming to an end. G. Lipovetsky and H. Juvin tackle this question in their own ways in the book The Globalized West, which they published together in France in 2010. While Lipovetsky attempts to provide a balanced view of the postmodern world, which results in a picture of a society that does not abandon its (various) traditions, Juvin emphasises the threat of global confrontation. Both authors primarily deal with the question of the relationship between economics and politics and both criticize in their own ways the dominance of economics over politics. It must be mentioned that their focus is a bit narrower than that of authors such as Spengler or Toynbee, or authors building on the idea of an ecological catastrophe. However, this provides a convenient material for a comparison with their predecessors’ and contemporaries’ views on a society that is obviously facing great changes. The author of this paper confronts their views with the views of their predecessors and contemporaries (Feyerabend, Fukuyama, Huntington, Popper, etc.) and attempts to find similarities and differences.
|
|
|
130.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Jiří Gabriel
Jiří Gabriel
Brněnská léta Jana Steklíka:
Janu Steklíkovi na rozloučenou
Brno period of Jan Steklík
|
|
|
131.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Cesta do Ruska
A Journey into Russia
|
|
|
132.
|
Studia Philosophica:
Volume >
65 >
Issue: 1/2
Miloš Dokulil
Miloš Dokulil
Filosofie „s dnešním odstupem času“:
stále ještě jako racionálně kýžený projekt?
Philosophy “with today’s lapse of time”
|
|
|
133.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Josef Petrželka
Editorial
|
|
|
134.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Jakub Kapičiak
Jakub Kapičiak
K materialite v myslení Judith Butlerovej
On Materiality in Judith Butler’s Thought
abstract |
view |
rights & permissions
Štúdia sa zameriava na poznámky Judith Butlerovej o chiazmatickom prepojení jazyka a matérie. Cieľom je zistiť, čo takéto prepojenie vôbec znamená a odkiaľ pramení. Štúdia ukazuje, že ono prepojenie organicky vyplýva z autorkinej koncepcie performatívnej rodovej identity. Autorka prisudzuje telu úlohu aktívneho participanta v procese konštrukcie identity. Tým sa Butlerová vo svojej koncepcii vyhýba kultúrnemu determinizmu a emergencii voluntaristického subjektu. Po stručnom zhrnutí Butlerovej koncepcie performatívnej rodovej identity sa štúdia ďalej zaoberá rozkladom opozície subjektu a objektu v autorkiných prácach. Následne sa už štúdia usiluje vyrovnať s otázkou chiazmatického prepojenia jazyka a matérie.
Štúdia sa zameriava na poznámky Judith Butlerovej o chiazmatickom prepojení jazyka a matérie. Cieľom je zistiť, čo takéto prepojenie vôbec znamená a odkiaľ pramení. Štúdia ukazuje, že ono prepojenie organicky vyplýva z autorkinej koncepcie performatívnej rodovej identity. Autorka prisudzuje telu úlohu aktívneho participanta v procese konštrukcie identity. Tým sa Butlerová vo svojej koncepcii vyhýba kultúrnemu determinizmu a emergencii voluntaristického subjektu. Po stručnom zhrnutí Butlerovej koncepcie performatívnej rodovej identity sa štúdia ďalej zaoberá rozkladom opozície subjektu a objektu v autorkiných prácach. Následne sa už štúdia usiluje vyrovnať s otázkou chiazmatického prepojenia jazyka a matérie.
|
|
|
135.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Tomáš Korda
Tomáš Korda
Návrh intepretace konce dějin u Hegela
An Outline of the Interpretation of Hegel’s End of History
abstract |
view |
rights & permissions
Tato stať je výrazně ovlivněna pronikavou intepretací Hegelovy Fenomenologie ducha, kterou pod titulem Hegelova fenomenologie světa předložila Tereza Matějčková. Stať vychází z otázky, co z hlediska časovosti dělá duch, který nahlíží rozum působící v dějinách, když tento rozum nahlíží jakožto věčně působící princip (motor) dějin. Duch nevyhnutelně zaujímá perspektivu konce dějin. Tuto perspektivu ale neinterpretuji jako pokus vystoupit z dějin, popírat jejich časovost či přehlížet právě probíhající přítomné dění. Neboť právě „nynějšek“ má duch poznat tak, že v něm kulminuje věčně působící rozum. Z hlediska konce dějin či věčnosti duch v přítomném poznává to věčně přítomné (totiž Rozum). K objasnění perspektivy konce dějin ji jednak krátce kontrastuji s Nietzscheho a Kantovým náhledem na konec dějin a jednak ji navrhuji připodobnit k „andělu dějin“, kterého viděl Walter Benjamin na obraze Angelus Novus a který zděšen z přítomného couvá zády k budoucnosti.
This paper is deeply inspired by the penetrating interpretation of Hegel’s Phenomenology of Spirit, called Gibt es eine Welt in Hegels Phänomenologie des Geistes?, written by Tereza Matějčková. The paper starts from the question what the Spirit does, from the viewpoint of timeliness, when it comprehends the Reason as at work in the history and as eternally at work in the history. What the Spirit does is that it inevitably assumes the perspective of the end of history. Nevertheless, this perspective is not interpreted as a step out of the history that denies the timeliness and overlooks the present state of affairs. For the present time is to be comprehended by the Spirit as the very moment into which the eternally active Reason culminates. From the perspective of the end of history or eternality, the Spirit comprehends what is eternally present in the present time (i. e. Reason). For clarification, I briefly contrast Hegel’s perspective with Kant’s and Nietzsche’s view on the end of history and subsequently I suggest that it bears comparison with Benjamin’s famous description of the “angel of history” whose horrified view on the past propels him into the future.
|
|
|
136.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Josef Krob
Josef Krob
Současnost starých otázek
Topicality of Old Questions
|
|
|
137.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Radim Brázda
Filozofové ve městě
|
|
|
138.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Jan Zouhar
Jan Zouhar
O dějinách české filozofie
On History of the Czech Philosophy
|
|
|
139.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Jiří Gabriel
Filosofický seminář na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v letech 1919–1925
|
|
|
140.
|
Studia Philosophica:
Volume >
66 >
Issue: 1
Adriana Peremilovská, Josef Petrželka
Adriana Peremilovská
„Obrázek vydá za tisíc slov“
One picture is worth thousand words
|
|
|