101.
|
Studia Philosophica:
Volume >
57 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Člověk – dejiny – kultúra III
Člověk – dejiny – kultúra III
|
|
|
102.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Michal Chabada
Michal Chabada
Odsúdenia z roku 1277 a filozofia Jána Dunsa Scota
Condemnation of 1277 and the Philosophy of John Duns Scotus
abstract |
view |
rights & permissions
Odsúdenia z roku 1277 predstavovali zásah do vedeckého výskumu mnohých scholastických autorov. Duns Scotus tvoril po roku 1277. Cieľom tohto príspevku je preto identifikovať filozofické motívy, v ktorých sa filozofia Dunsa Scota a Odsúdení z roku 1277 prelínajú, a preskúmať, či Scotovo myslenie bolo pod priamym vplyvom Odsúdení, alebo nie. Autor príspevku tvrdí, že hlavná príčina Scotovej filozofie je v samotnej františkánskej tradícii a že vplyv Odsúdení z roku 1277 bol na Scotovo myslenie nepodstatný.
Condemnation of 1277 was an intervention in the scientific research of many scholastic authors. Duns Scotus worked after 1277. The aim of this paper is to identify the philosophical motives in which the philosophy of Duns Scotus and Condemnation of 1277 overlap, and to examine if Scotus’ thinking was under a direct influence of the Condemnation. The author of this paper maintains that the main motivation for Scotus’ philosophy was the Franciscan tradition, and that the influence of Condemnation of 1277 was not significant.
|
|
|
103.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Richard Sťahel
Richard Sťahel
Pojem krízy v koncepcii A. Naessa
Pojem krízy v koncepcii A. Naessa
abstract |
view |
rights & permissions
Chápanie pojmu krízy významne ovplyvňuje hlavnú argumentačnú líniu filozofických koncepcií, ktorých vznik podnietila reflexia krízy. K takýmto filozofickým koncepciám patrí aj hlbinná ekológia A. Naessa. Pojem krízy v jeho myslení vystupuje vo význame hrozby, ale aj príležitosti, nutnosti rozhodnúť sa, prijať závažné rozhodnutia. Má však tiež význam historickej a politickej krízy, teda situácií, v ktorých sa pod tlakom nutnosti reformulujú základné imperatívy a organizačné princípy spoločnosti. Takto široké významové spektrum pojmu krízy súvisí s tým, že Naess sa snaží osloviť nielen ekológov, ochranárov a filozofov, ale aj politológov, politikov a občianskych aktivistov, čím významne prispel k vzniku environmentalizmu ako politického hnutia i politickej ideológie.
Understanding of the term of crisis significantly influences the main argumentation line of the philosophical conceptions stimulated by the reflection of the crisis. The deep ecology of A. Naess belongs to these philosophical concepts. The term of crisis in his thinking appears in a form of a threat as well as opportunity, necessity to make important decisions. It also has a meaning of historical and political crisis, i.e. situations in which under the pressure the basic imperatives and organizational principles of the society are reformulated. Such a broad semantic spectre of the crisis concept is connected with the fact that Naess wants to address not only ecologists, environmentalists and philosophers, but also political scientists and social activists by which he greatly contributed to the constitution of environmentalism as a political movement as well as a political ideology
|
|
|
104.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Matúš Porubjak
Matúš Porubjak
Umiernená zúrivosť (nová rola thúridos alké u Tyrtaia)
Moderate Fury (new role of thouridos alke in Tyrtaeus)
abstract |
view |
rights & permissions
Prvými svedkami a neraz aj intelektuálnymi generátormi procesov, ktoré viedli k ustanoveniu sociálno-politických štruktúr klasických gréckych poleis, sú archaickí lyrici. Medzi najstarších patrí spartský Tyrtaios (1. pol. 7. st. p. n. l.), ktorý vo svojej elégii (zl. 12) ustanovuje za vrcholnú zdatnosť thúridos alké (zúrivú chrabrosť, rázny odpor). Toto slovné spojenie nachádzame už u Homéra, ktorý ním pomenúva jednu z bojovníckych aretai. Naším cieľom bude komplexne analyzovať 12. zlomok, preskúmať použitie tohto slovného spojenia u oboch básnikov a odhaliť nový kontext, do ktorého ho zasadzuje Tyrtaios. Pokúsime sa tak postihnúť jeden z počiatkov „nového racionálno-politického poriadku“ a ukázať spôsob, akým lyrika transformuje staré epické hodnoty na nové politické
The archaic poets were the first witnesses and also intellectual generators of processes led to the constitution of social-political structures of classical Greek poleis. Tyrtaios (1st half of 7th century BC) is one of the oldest. In his elegy (fr. 12) he set thouridos alkē (furious valour) as an ultimate virtue. This phrase can be already found in Homer who uses it as a name for one of the many warriors’ aretai. The aim of the paper is to give a complex analysis of fr. 12, explore the meaning of the phrase used by both poets, and show a new context in which it was set by Tyrtaios. Consequently, we try to grasp one of the origins of the “new rational-political order” and show the way, how the lyric transformed the old epic values into the new political ones.
|
|
|
105.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Alžbeta Micsinaiová
Alžbeta Micsinaiová
Metafora a myslenie
Metaphor and Thought
abstract |
view |
rights & permissions
Príspevok sa zameriava na jednu zo súčasných teórií metafory, ktorá metaforu chápe skôr ako figúru mysle než ako figúru reči a túto teóriu skúma z hľadiska filozofických diskusií o štruktúre myslenia. V článku skúmam niektoré konceptuálne metafory a kľúčové metafory a v nádväznosti na to sa ďalej zameriavam na dôležitosť metafor, ktoré sú bežnou súčasťou nášho myslenia. Chcem ukázať, že oba tieto prístupy podporujú taký pohľad na metaforu, ktorý ju pokladá za kľúčovú pre racionálne a konceptuálne myslenie, a preto si myslím, že metafora zastáva dôležité miesto vo filozofii. Okrem toho v článku analyzujem vplyv metaforického myslenia na obsahy a formy filozofických problémov a v tomto smere načrtávam možnosť ďalšieho zaujímavého výskumu
This paper examines one of the current approaches to metaphor which views metaphor more as figure of thought than figure of speech, and puts it into perspective with philosophical discussions of the structure of thought. After reviewing conceptual metaphor and root metaphor, we focus on the significance and prevalence of metaphors underlying our thinking. We argue that both of these theories support a view of metaphor as cruical for rational and conceptual thinking, hence metaphor holds an important position in philosophy. Furthermore, we analyze the influence of metaphorical thinking on contents and forms of philosophical problems and we argue that this opens up the possibility of new interesting research-worthy topics.
|
|
|
106.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Lenka ´ Čupková
Lenka ´ Čupková
K indukcii vo filozofii vedy
Induction in the Philosophy of Science
abstract |
view |
rights & permissions
Príspevok sa zaoberá problémom indukcie vo filozofii vedy. Jeho cieľom je predstaviť problém indukcie, typy indukcie, ktoré sa vo filozofii vedy používajú, a poukázať na to, že problém indukcie nie je len problémom vedeckého realizmu, ale naráža naň aj teória, od ktorej sa očakávalo práve jeho riešenie, bayesianizmus. V centre pozornosti stoja otázky, či subjektívne chápaná pravdepodobnosť môže pri probléme indukcie pomôcť a či je indukcia vôbec zmysluplným problémom. Príspevok v závere konštatuje, že hoci žiadna z téz bayesianizmu neponúka riešenie Humovho problému indukcie a v histórii nájdeme niekoľko pokusov o odmietnutie problému indukcie, história vedy je s induktívnymi úsudkami tak spätá, že problém indukcie vo filozofii vedy zostáva
The article deals with the problem of induction in the philosophy of science. The aim of this paper is to present the problem of induction, types of induction, which are reliable in science and to point out that the problem of induction is not just a problem of scientific realism, but it also strikes the Bayesian theory. The central attention is paid to the discussion if subjective probability account could help with problematic nature of induction and if justification of induction is really a deal. The paper concludes by claiming that even though no Bayesian thesis allowed us to think that probability is a solution to Hume’s problem of induction and there are several attempts in history to dismiss the problem, the history of science is connected with inductive inferences and the problem of justifying induction remains for philosophy of science
|
|
|
107.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Jiří Gabriel
Jiří Gabriel
Brněnská léta Pavla Materny
The Brno years of Prof. Pavel Materna
abstract |
view |
rights & permissions
V letošním roce se profesor PhDr. Pavel Materna dožil pětaosmdesátin (* 21. dubna 1930 v Hněvkovicích u Ledče n. Sázavou). Jeho „brněnská léta“ začala v roce 1965 příchodem na katedru filosofie FF Masarykovy univerzity (tehdy UJEP). V roce 1957 obhájil kandidátskou dizertaci Zu einigen Fragen der modernen Definitionslehre a již publikoval několik statí. Jeho posluchači brzy poznali, že je s logikou seznamuje i sbližuje odborník oddaný nejen svému oboru, nýbrž i učitelskému poslání. V Brně obhájil práci On Problems a habilitoval se. Během komunistické normalizace byl zbaven možnosti teoreticky bádat a přednášet, avšak neoficiálně spolupracoval s brněnskými lingvisty a pražským seminářem Sgallovým. Materna byl ovlivněn transparentní intenzionální logikou svého přítele Pavla Tichého, v té době profesora na Otago University v Dunedinu na Novém Zélandě, kam v šedesátých létech emigroval. Materna odešel z brněnské fakulty v roce 1976, když byl zbaven možnosti publikovat. V Praze, kde měl stálé bydliště, se jako logik uplatnil v Projektovém ústavu dopravních a inženýrských staveb. Svůj volný čas využíval studiem a rozvojem TIL. Po sametové revoluci se stal členem oddělení logiky FÚ ČSAV, kde působí dodnes. Na Brno však nezapomněl a Brno nezapomnělo na něj. Začal zde znovu přednášet logiku a již oficiálně rozvíjet TIL. V roce 1991 se na (už opět) Masarykově univerzitě stal řádným profesorem logiky. Vedl řadu doktorských studentů, z nichž J. Raclavský je jeho pedagogickým nástupcem; velmi úspěšným doktorandem byl také B. Jespersen z Dánska. Tak se TIL začal rozvíjet rovněž v Brně a díky spolupráci s Ostravou (M. Duží) lze nyní hovořit o škole TIL. Materna rád spolupracoval také se slovenskými kolegy, z nichž mnozí se stali členy školy. Je autorem několika českých a anglicky psaných prací týkajících se zejména teorie pojmů. Řadu článků napsal spolu s Marií Duží a „velká trojka“ ve složení Duží, Materna, Jespersen v roce 2010 publikovala knihu Procedural Semantics for Hyperintensional Logic ve vydavatelství Springer. Za svou práci Materna obdržel medaile od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Masarykovy univerzity a spolu s dalšími členy „velké trojky“ také za svou zahraniční publikaci. Své učitelské působení v Brně ukončil v červnu 2015. Na vědeckou práci v logice se jeho důchodcovský odpočinek ovšem nevztahuje
This year prof. Pavel Materna celebrates his 85th birthday (born April 21st 1930 in Hněvkovice, a village near Ledeč n/Sáz). His “Brno years” began 1965 when he came to the department of philosophy of Masaryk University (then “University of J. E. Purkyně”). He became a candidate of sciences in 1957 (having defended the Thesis Zu einigen Fragen der modernen Definitionslehre in the Prague department of logic (prof. Zich) and having already published some articles). His colleagues soon recognized that he loved not only his theoretical research but also pedagogical activities. In Brno he defended the Thesis On Problems and became ´docent´ (Assistant Professor). During the communist ´normalisation´ was deprived of the possibility to do his pedagogical and theoretical work, he however unofficially collaborated with some linguists, including the Prague Sgall seminar. He was then essentially influenced by Transparent intensional logic (TIL) founded and developed by his friend Pavel Tichý, then professor in the Otago University in Dunedin (New Zealand), who has emigrated in sixties. Without the possibility to teach and work in the Brno university he went to Prague and began to work in a Design Institute in 1976. He tried to exploit his leisure time by studying and developing TIL. The Velvet Revolution caused that Materna began to work in the department of logic in Prague Institute of Philosophy of Academy of Sciences where he has worked up to now. He did not forget Brno however and Brno did not forget him. So he began to teach logic in Brno Masaryk University and – this time officially – make some research in TIL. In Brno he became professor of logic and has tutored some doctorands, one of which (J. Raclavský) is his pedagogical successor and another the highly successful Danish doctorand B. Jespersen, who did his PhD in Brno. So TIL began to be partially developed in Brno, and a fruitful collaboration with Ostrava (M. Duží) led to the situation where we can speak about the TIL (or Czech) school. Materna loved to collaborate with Slovak colleagues and many of them are active members of this school. Materna has authored some Czech and some English books (especially concerning the TIL theory of concepts) and has written many articles with Marie Duží and together with Jespersen and Duží this “Big Three” authored a Springer book Procedural Semantics fir Hyperintensional Logic (2010). He has been awarded three medals, one by the Ministry of education, one by Masaryk University, one medal was given to the Big Three for the mentioned Springer book.As a teacher Materna finished his work in Masaryk University in June 2015. Being a retiree he does not forget his Brno years and does not intend to stop working.
|
|
|
108.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Pavel Materna
Pavel Materna
Logical Analysis of Natural Language as an Organic Part of Logic
Logická analýza přirozeného jazyka jakožto organická součást logiky
abstract |
view |
rights & permissions
There are two kinds of logical errors. Either you use a non-valid scheme of an argument or your analysis of the premises is mistaken. No extensional or intensional theory can solve the following problem connected with analyzing NL expressions: The Leibniz principle of substituting identical for identical contains the condition a = b. Extensional as well as intensional systems (at least if intensions are defined as functions from possible worlds) analyzing this condition as formulated in natural language are happy if a is contingently or logically or analytically equivalent with b, while this may be insufficient for applying Leibniz. Examples are adduced that show the absurdity of applying Leibniz in such cases. A following remedy is thinkable: one could try to formulate some axioms or perhaps meta-formulated rules that would eliminate the critical cases. This would mean however that a new theory came into being just to shield us from incorrectly applying Leibniz rule. Instead a procedural analysis of NL expressions is offered that makes it possible to unambiguously determine their sense and so their denotation in such a way that the above mentioned critical cases cannot set in. It is shown that the hyperintensional system defined by Transparent intensional logic is able to generally solve the main problems connected with using NL expressions.
Existují dva druhy logických chyb. Buď je užito neplatné schéma argumentace, nebo je naše analýza premis chybná. Žádná extenzionální ani intenzionální teorie nemůže vyřešit následující problém spojený s analýzou výrazů přirozeného jazyka: Leibnizův princip substituce identického za identické obsahuje podmínku a = b. Jak extenzionální, tak i intenzionální systémy (alespoň jsou-li intenze definovány jako funkce z možných světů) se při analýze této podmínky formulované v přirozeném jazyce spokojí s tím, je-li a nahodile nebo logicky či analyticky ekvivalentní s b, zatímco to nemusí stačit pro aplikaci Leibnizova principu. Uvádíme příklady, ukazující, jak je v takových případech absurdní aplikovat tento princip. Je myslitelná následující náprava: mohli bychom se pokusit formulovat nějaké axiómy nebo snad metasystémová pravidla, která by eliminovala kritické případy. To by však znamenalo, že vzniká nová teorie jen proto, aby bylo zabráněno nesprávné aplikaci Leibnizova pravidla. Místo toho nabízíme procedurální analýzu (výrazů) přirozeného jazyka, která umožní určit jednoznačně jejich smysl a tedy i denotaci tak, že zmíněné kritické případy nemohou nastat. Ukážeme, že hyperintenzionální systém, který definuje Transparentní intenzionální logika, dokáže obecně řešit hlavní problémy spojené s užitím výrazů přirozeného jazyka.
|
|
|
109.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Marie Duží
Marie Duží
Procedurální teorie pojmů
Procedural Theory of Concepts
abstract |
view |
rights & permissions
V příspěvku podávám přehled vývoje logické sémantiky se zřetelem zejména na vývoj Tichého Transparentní intenzionální logiky (TIL) od pozdních šedesátých let až dodnes, a na ní vystavěné Maternovy logické teorie pojmu. Článek si neklade za cíl podat vyčerpávající historický přehled, nýbrž soustřeďuje se na podíl česko-slovenské logické školy a ukazuje, že tento podíl je nezanedbatelný. Navíc je však tento přehled zároveň i kritický. Ukazuje silné stránky logického rámce TIL, ale zároveň upozorňuje na některé diskutabilní stránky či otevřené problémy, které zůstávají zejména právě v procedurální teorii pojmu. Z nich nejpalčivějším je problém procedurální identity pojmu, a tím také kritéria synonymie.
The paper summarizes the development of logical semantics, in particular Tichý’s Transparent Intensional Logic, since late 1960s till now. We concentrate on Materna’s procedural theory of concepts, which is a unique logical theory built within TIL. The goal is to introduce the contribution of Czech and Slovak logical school to logical semantics and show its significance. At the same time the paper critically discusses strong as well as weak issues of this theory, and calls attention to open problems. One of the most important open problems is the problem of hyperintensional individuation, which is closely related to the problem of synonymy.
|
|
|
110.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Aleš Horák, Karel Pala
Aleš Horák
Pavel Materna a třísložková teorie jazyka
Pavel Materna and the Ordered-Triple Theory
abstract |
view |
rights & permissions
V příspěvku připomínáme originální spolupráci s prof. P. Maternou, která začala v 60. letech minulého století a vedla ke vzniku třísložkové teorie jazyka, jejímiž autory jsou spolu s Pavlem Maternou Karel Pala a Aleš Svoboda. Články o třísložkové teorii byly publikovány v r. 1976 a 1979, ovšem jméno P. Materny se v titulcích článků nesmělo objevit, byl tak komunistickým režimem trestán za vyloučení z KSČ v r. 1969. Třísložková teorie jazyka, jak název naznačuje, pokrývá tři základní komponenty systému jazyka, tedy syntax, sémantiku a pragmatiku, a je plně srovnatelná s podobnými pokusy u nás i v zahraničí. Stala se východiskem pro další propojení logiky, lingvistiky a informatiky díky působení K. Paly a P. Materny na Fakultě informatiky od roku 1995. Do této spolupráce se zapojili studenti Fakulty informatiky, zejména Aleš Horák, jehož zásadním příspěvkem je počítačová implementace systému transparentní intenzionální logiky (TILu) ve vztahu ke zpracování přirozeného jazyka (češtiny).
In our contribution we remind the original cooperation with Prof. P. Materna which started in sixties of last century and led to the creation of the Ordered-Triple Theory of Language whose authors are P. Materna, K. Pala and A. Svoboda. The papers on this theory were published in 1976 and 1979, however, Materna‘s name could not appear in the paper‘s titles - the communist regime in this way punished him for being expelled from the Communist Party.Ordered-Triple Theory, as the title suggests captures thre fundamental components of a languge system, i. e. syntax, semantics and pragmatics, and is fully comparable with similar enterprises abroad. It become a starting point for further interconnection of logic, linguistics and informatics thanks to the intensive mutual cooperation of K. Pala and P. Materna at the newly established Faculty of Informatics from 1995. This cooperation attracted students of the Faculty, among themespecially Aleš Horák, whose essential contribution is the computer implementation of the transparent intensional logic (TIL) in relation to the natural language processing (primarily Czech).
|
|
|
111.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Jan Štěpán
Jan Štěpán
O inferencialismu pro Pavla Maternu
On Inferentialism for Pavel Materna
abstract |
view |
rights & permissions
Inferencialismus idealizuje proces získání významu v komunikaci. K tomu snadno najdeme protipříklady. Zcela zde chybí nějaká, zejména pojmová analýza a také nějaké rozhodovací (meta)pravidlo pro získání významu.
Inferentialism idealizes the process of obtaining of the meaning in a communication. It is easy to find a counter-argument. There is a lack of an analysis at all especially a conceptual one. And there is no decision-making meta-rule for obtaining the meaning.
|
|
|
112.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Rostislav Niederle
Rostislav Niederle
Realism in Art: A Short Note
Realismus v umění: krátká poznámka
abstract |
view |
rights & permissions
Art has been considered in one way or another to be in close relation to truth. The goal of each and every author is and has been to relay something vital regarding the world, to express a kind of truth. Most likely no artist has ever wanted intentionally to lie. A work of art that speaks truth is normally described as a realistic one. Does this mean that the concept of realism as something expressing truth is related to all works of art? Is realism a trivial concept? The goal of this paper is to attempt to clarify the concept of artistic realism in a simple way. To begin, some thoughts about artistic realism are introduced. In the following parts, e. g. a brief attempt to clarify realism based on possible worlds semantics is made. It is stated that the more true a representation is, the less informative it is. The most realistic work wouldn’t in conclusion say anything. So, the possible world semantics is found to be not proper tool for our goal. Finally, a proposal for a natural concept of artistic realism as a meaningful component of a critics’ vocabulary is proposed.
Nahlédnuto filozoficky bylo umění, a zejména literatura, vždy nějak spojováno s pravdou. Cílem každého dobrého umělce bylo a je sdělit cosi podstatného o světě, neboli říci pravdu. Kdo ze spisovatelů chtěl kdy záměrně lhát či mást? Uměleckému dílu, považovanému za pravdivé, je běžně připisován atribut realistické. Znamená řečené, že pojem realismu jako něčeho, co je spojováno s pravdou, náleží všem uměleckým dílům? Je v tomto smyslu realismus triviální pojem? Cílem příspěvku je pokus o vyjasnění pojmu umělecký realismus. Po citátech vybraných autorů či filozofů k věci je učiněn krátký pokus o vyjasnění realismu pomocí sémantiky možných světů. Je zjištěno, že čím širší by reprezentace světů byla, tím méně by byla informativní. Nejrealističtější dílo by v posledku neříkalo nic. Sémantika možných světů proto není shledána vhodným nástrojem pro explikaci pojmu umělecký realismus. V poslední části je krátce představen smysluplný pojem realismu.
|
|
|
113.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Filozofia umenia. Analytická tradícia
Filozofia umenia. Analytická tradícia
|
|
|
114.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Jan Štěpánek
Jan Štěpánek
Úvod do logiky: klasická výroková logika
Úvod do logiky: klasická výroková logika
|
|
|
115.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Jan Štěpánek
Jan Štěpánek
Epistemická logika
Epistemická logika
|
|
|
116.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Ivan Dérer. K diskusii o čechoslovakizme
Ivan Dérer. K diskusii o čechoslovakizme
|
|
|
117.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Hovory s Lévi-Straussem
Hovory s Lévi-Straussem
|
|
|
118.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 1
Bronislav Stupňánek
Bronislav Stupňánek
Anaximander’s πρηστῆρος αὐλός
Anaximandrův πρηστῆρος αὐλός
abstract |
view |
rights & permissions
The word πρηστήρ creates confusion and controversy almost wherever it occurs. Its lexicon entry in LSJ has been revised several times but it is still not very helpful. Lack of clarity of the expression also lies in the fact that it describes tornadic, fiery, and luminous meteorological phenomena. A recent discussion about the term πρηστῆρος αὐλός in Anaximander raised this issue again. This study clarifies the meaning of πρηστῆρος αὐλός, as well as the word πρηστήρ, on the basis of examination of all known occurrences of this word. The study excludes the meaning “bellows”, the meaning “lightning” is confirmed rather for the late texts, the basic meaning “tornado” is typical especially for authors dealing with marine navigation and meteorology. Πρηστῆρος αὐλός is the funnel of a tornado. Based on current knowledge of meteorology (with regard to the Greek region), it is also explained why a tornado was often seen as fiery.
Slovo πρηστήρ vyvolává zmatek a spory, téměř kdekoli se objeví. Jeho slovníkové heslo bylo v LSJ několikrát významně přepracováno, problémy se však stále vyřešit nepodařilo. Nejasnost výrazu spočívá také v tom, že popisuje tornádové, ohnivé a zářící meteorologické jevy. Nedávná diskuze o výrazu πρηστῆρος αὐλός u Anaximandra tento problém opět nastolila. Tato studie objasňuje význam výrazu πρηστῆρος αὐλός stejně tak jako slova πρηστήρ na základě zkoumání veškerých známých výskytů tohoto slova. Studie vylučuje význam „měchy“, význam „blesk“ se potvrzuje spíše pro pozdní texty, základní význam „tornádo“ je typický zejména pro autory spojené s námořnictvím a meteorologií. Πρηστῆρος αὐλός je trychtýř tornáda. Na základě současných meteorologických znalostí (s ohledem na oblast Řecka) je také vysvětleno, proč bylo tornádo často vnímáno jako ohnivé.
|
|
|
119.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 1
Ulrich Wollner
Ulrich Wollner
„Ani z duba ani zo skaly“ (Apol. 34d3-4)
„Not Born of an Ork or a Rock“ (Apol. 34d3-4)
abstract |
view |
rights & permissions
Platónov Sókratés v záverečnom príhovore pred hlasovaním o svojej vine či nevine sudcom pripomína, že má rodinu, ktorá zahŕňa dospievajúceho syna a dvoch malých chlapcov. Pritom odkazuje na verše z Homérovej Odyssey, aby poukázal na skutočnosť, že sa nenarodil „ani z duba ani zo skaly“ (34d). Cieľom článku bude analyzovať a interpretovať zmysel uvedenej citácie v rámci Sókratovej argumentácie. V prvej časti sa autor sústredí na komparáciu Homérovho verša s jeho podobou v Platónovej Apológii. V druhej časti bude skúmať, akú stratégiu Sókratés sledoval tým, keď sa odvolal na uvedený verš. V záverečnej časti sa zameria na otázku, z akého dôvodu Platónov Sókratés cituje Homéra napriek svojmu predchádzajúcemu vyhláseniu, že básnici nedisponujú múdrosťou.
In the final speech before the vote on his guilt or innocence Plato´s Socrates reminds the judge that he has a family including a teenage son and two small boys. In this case he refers to the verse of Homer´s Odyssey to point out that he was not born „of an oak or a rock” (34d). The aim of the article is to analyze and interpret the meaning of that quote. The first part will focus on the comparison of Homer´s verse with its form in Plato’s Apology. In the second section I will examine what strategy Socrates followed when he made reference to that line. The final section will focus on the question why Plato´s Socrates quotes Homer despite his previous statement that poets do not have wisdom.
|
|
|
120.
|
Studia Philosophica:
Volume >
62 >
Issue: 1
Dušan Hruška
Dušan Hruška
Parmenides a spor o dejiny metafyziky. Nietzscheho a Heideggerova kritika metafyziky
Parmenides and the Disputeon the History of Metaphysics - Nietzsche's and Heidegger's Critique of Metaphysics
abstract |
view |
rights & permissions
Cieľom, ktorý premýšľa táto štúdia, je zápas o zmysel (deštrukcie) dejín metafyziky odohrávajúci sa na pozadí reflexie filozofického odkazu Parmenida. Leitmotív problému sa spája so zmyslom (deštrukcie) dejín metafyziky ako západnej ontológie (Heideggerova pozícia); identifikáciou platonskej (metafyzickej) tradície ako falošného vedenia nazerajúceho v pravde existujúce jestvujúcno, ktoré sa vo svetle tézy o neexistencii absolútnej pravdy a jej explikáciou stáva konkrétnym výkonom časového a konečného ľudského bytia (pozícia Nietzscheho). Nietzsche a Heidegger poukazujú na to, že prvým momentom, ktorý si musíme uvedomiť je, naša (metafyzická) schopnosť teoreticky fundovať zmysel sveta. Na tejto ambícii je následne vybudovaná celá naša duchovná tradícia. Nietzscheho kritika Parmenidovho spôsobu myslenia znamená skôr kritiku domyslenia jeho základných predpokladov v platonskom variante metafyziky. Takto koncipovaná kritika je prijateľná rovnako pre Heideggera. Spor nastane až vo finálnom zmysle dejín metafyziky – zatiaľ čo Nietzsche ich vidí ako zavŕšenie morálneho videnia sveta a teda ako problém kritiky metafyzikou maskovaného nihilistického rozmeru morálky, Heidegger vidí zavŕšenie dejín metafyziky ako bytostné zabudnutie (doslova zakrývanie) otázky bytia, teda ako problém ontologický. Čo ale Heidegger odmieta doviesť do dôsledkov, sú nihilistické konzekvencie svojej ontológie, odhalené a tematizované práve prostredníctvom Nietzscheho kritiky morálky, v ktorej je práve zabudnutosť bytia demaskovaná vo svojom (konečnom) nihilistickom rozmere.
The main theme of this article is the dispute on the meaning (destruction) of the history of metaphysics on the background of a reflection of Parmenides’ philosophical message. The leitmotif of the problem relates to the meaning (of destruction) of history of metaphysics considered as Western ontology (Heidegger’s position); with the identification of Platonic (metaphysical) tradition considered as a false knowledge perceiving being existing in truth, which, in the light of the thesis about nonexistence of absolute truth and its explication, becomes a concrete effort of temporal and endless human being (Nietzsche’s position). Nietzsche and Heidegger show that the first moment we must think about is our (metaphysical) ability to ground theoretically the meaning of the universe. This ambition then grounds whole spiritual tradition. Nietzsche’s critique of Parmenides’ thought means most probably his critique of the development of his basic assumptions in Platonic version of metaphysics. This form of critique is acceptable for Heidegger, too. A disagreement develops only concerning the final meaning of the history of metaphysics – while Nietzsche sees them as a completion of the moral perspective of universe and as a problem of critique of metaphysically masked nihilistic dimension of morality, Heidegger sees the completion of history of metaphysics as essential forgetting (more precisely masking) of the question of Being, therefore as an ontological problem. What Heidegger refuses to bring to consequences are the nihilistic consequences of his ontology, uncovered and thematised through Nietzsche’s critique of morality, in which the forgotteness of Being is unmasked in its (finally) nihilistic dimension.
|
|
|