|
1.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Editorial
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|
|
2.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Rationality and Everydayness
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Řada filozofů už v minulosti učinila problém vědecké racionality předmětem svého kritického náhledu. Nezpochybňovali přitom význam racionality pro rozvoj vědeckého poznání, ale varovali před vnášením jednostranného intelektualismu do každodenního života. Přitom moderní vědecká objektivistická racionalita může znehodnocovat skutečný smysl a úkol našeho života. Husserl svým pojetím Lebensweltu, žitého světa, vrátil hodnotu každodennosti, běžným radostem a starostem, které nám pomáhají přirozeně se orientovat. Každodennost formuje náš prakticistní přístup ke světu, charakterizovaný věcností, střízlivostí, ale také emocionalitou. Svět je zřejmě jen jeden, ale žijeme vlastně ve dvou světech - ten jeden je svět vědy, vědecké racionality, objektivního poznání, a ten druhý je přirozený svět našich životních jistot a pochyb, svět každodennosti, svět každodenní racionality, svět, ve kterém má místo filozofie středního dosahu.
The problem of scientific rationality has been the subject of critical analyses of a number of philosophers. Many of them conceded that rationality is essential for the development of science, but warned against uncritical application of rationality in everyday life. They believed that modern scientific and objectivist rationality can devalue the real meaning and purpose of human life. In his concept of the lived world – Lebenswelt – Husserl brought to the fore the value of everydayness, common pleasures and pains, which help us navigate naturally in the world. Everydayness shapes our practical attitude to the world characterized by down-to-earthness, matter-of-factness as well as emotionality. Although the world is a united whole, we live in two worlds – the world of science, scientific rationality and objective knowledge, and the world of everydayness, natural certainties and doubts, everyday rationality, that is, the world in which philosophy of medium scope has its place.
|
|
|
3.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Stephen Toulmin, Postmodernism and the Development o f Science
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Základním rysem Toulminova pojímání racionality bylo to, že ji odmítl ztotožnit s formální logikou. Racionální bylo pro něj takové chování a myšlení, které dokázalo registrovat změnu prostředí a reagovat na ni tím, že se jí přizpůsobí. Takový způsob myšlení však nebyl pro vědu vždy samozřejmý. Toulmin se tak připojoval ke skupině filozofů vědy, jako byli K. R. Popper nebo T. S. Kuhn, kteří starší pojetí racionality také kritizovali. Tím však není řečeno, že s nimi souhlasil ve všem. Zvláště ve své knize Kosmopolis Toulmin zkoumal, kdy se jím kritizovaný způsob myšlení ve vědě (ale svým způsobem i ve společnosti) prosadil. Vychází mu zlom mezi 16. a 17. stoletím, kdy starší způsob myšlení, který ukazuje zvláště na Montaignovi, ustupuje novému, který je daleko striktnější a především netolerantní. Toulmin doporučuje, abychom se dnes vrátili k některým prvkům renesančního humanismu a jeho způsobu diskuse. Svým způsobem to dělá i při svém výkladu vývoje vědy. Zde kritizuje především Kuhna za jeho pojem vědecké revoluce. Sám si za vzor myšlení bere Darwinovu teorii a svým způsobem i anglosaské právo založené na precedentech, případně i technické myšlení. Problém vývoje nutí Toulmina zabývat se otázkou kontinuity a změny ve vědeckém myšlení. To vysvětluje pomocí pojmu vědecké disciplíny, aby nakonec dospěl k tomu, že i tento dílčí pojem je aplikací problematiky kulturních univerzálií v kulturní antropologii na vědu. - Toulmin psal v době rozmachu postmodernismu. Jeho zásluhou je, že ačkoli reagoval na řadu problémů, na které postmodernisté narazili, dokázal se s nimi vyrovnat jiným (přijatelnějším) způsobem než oni.
The basic feature of Toulmin’s conception of rationality was that he refused to identify it with formal logic. Rational behavior and thinking was for him such that managed to register a change in the environment and respond to it by an adaptation. Such a way of thinking, however, was not always obvious to science. Toulmin thus joined the group of philosophers of science, as were K. R. Popper or T. S. Kuhn, who also criticized the earlier conception of rationality. This is not to say that he agreed with them in all. Especially in his book Cosmopolis, Toulmin investigated when the criticized way of thinking in science (but in a way also in society) enforced. He concludes that this break came about between the 16th and the 17th century, when the older way of thinking, which points out especially at Montaigne, made concessions to the new way of thinking which is far stricter and particularly intolerant. Toulmin suggests going back to certain elements of Renaissance humanism and its manner of discussion. In a way, he does it when interpreting the development of science. Hereby he are mainly criticizes Kuhn for his concept of scientific revolution. He takes as a pattern of thinking Darwin‘s theory and, in a way, Anglo-Saxon law based on precedents, or even technical thinking. The problem of development forces Toulmin to address the issue of continuity and changes in scientific thinking. He explains this by a help of the concept of scientific discipline in order to arrive at the fact that even this particular concept is an application of cultural universals in cultural anthropology of science. – Toulmin wrote during the boom of postmodernism. His merit is that although responded to a number of issues that postmodernists encountered, he could cope with them in a different (more acceptable) way than they did.
|
|
|
4.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Markéta Ledvoňová
Markéta Ledvoňová
A Galilean Theory o f Rationality
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Poslední čtyři staletí zaznamenala neutuchající zájem o studium Galileovy vědecké metody. V roce 1980 Maurice Finocchiaro představil neobvyklou interpretaci Galilea jakožto logika a zformuloval novou teorii racionality založenou na detailní analýze Galileova Dialogu. Tento článek poskytuje krátký přehled makroskopických prvků, které dle Finocchiara tvoří galileovskou racionalitu. První část zkoumá tzv. dialektickou metodologii, jež spočívá ve vyváženém rozhodování mezi různými (i protichůdnými) přístupy k vědeckým problémům. Druhá část se zabývá nejdůležitější částí galileovské racionality, tj. logickým usuzováním. Třetí část představuje nepostradatelnou roli mimologických prvků ve vědecké komunikaci.
The last four centuries have seen unceasing interest in the studies of Galileo’s scientific method. In 1980, Maurice Finocchiaro presented an unusual interpretation of Galileo as a logician and formulated a new theory of rationality based on a detailed analysis of Galileo’s Dialogue. The paper gives a brief overview of the macroscopic features forming the galilean rationality suggested by Finocchiaro. The first part deals with the so-called dialectical methodology consisting of balancing decisions between different (even opposed) approaches toward the scientific problems. The second part is concerned with the most important part of the galilean rationality, i.e. the logical reasoning. The third part presents the indispensable role of nonlogical features in the scientific communication.
|
|
|
5.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Erika Lalíková
Erika Lalíková
The „crossroads“ of tolerance
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
V komplikovanej spoločenskej a politickej situácii nielen na európskom kontinente nadobúdajú pojmy ako tolerancia a intoleranda iné podoby a postavenie, než mali v minulosti. Na podklade textov predovšetkým súčasných slovenských a českých filozofov (V a B. Seilerovci, I. Buraj, M. Machovec, V Bělohradský, K. Hvížďala, M. Petříček), ako aj G. Sartoriho i S. P. Huntingtona, sa autorka príspevku zamýšľa nad otázkami, ktoré sa v posledných rokoch vynorili a na ktoré často zatiaľ nepoznáme relevantné odpovede. Jadrom príspevku je pripomenutie troch koncepcií tolerancie: Machovcovho vymedzenia východiskových pojmov tolerancia a intolerancia; priblíženia troch druhov tolerancie tak, ako ich vymedzili manželia Seilerovci (disjunktívna, konjunktívna a sy- nergická). Príspevok pripomenie aj Sartoriho koncepciu pružnosti tolerancie. Autorka v texte poukáže na skutočnosť, že v zložitej situácii, v ktorej sme sa v súčasnosti ocitli, prevláda nad racionálnym emocionálne a normatívne uvažovanie, ktoré otriasa klasickým vymedzením a či skôr naplnením pojmu tolerancia.
In the complicated social and political situation (not only on the European continent) the concepts of tolerance and intolerance are morphing into different shapes and positions than those they had in the past. On the basis of texts of mainly contemporary Slovak and Czech philosophers (V. and B. Seiler, I. Buraj, M. Machovec, V. Bělohradský, K. Hvížďala, M. Petříček) as well as G. Sartori and S. P. Huntington, the author intends present the questions that have emerged in recent years and the answers to which are often unknown. The core of the paper is a reminder of the three concepts of tolerance: Machovec’s definitions of core terms of tolerance and intolerance; elucidation of three kinds of tolerance, as defined by V. and B. Seiler (disjunctive, conjunctival and synergistic). The article also works with Sartori’s concept of flexibility of tolerances. The author of the text refers to the fact that in the difficult situation in which we currently find ourselves, emotional and normative thinking prevails over rational thinking. This shook the classical definition, or rather the fulfilment of the concept of tolerance.
|
|
|
6.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Katarína Poláková
Katarína Poláková
Deliberation as a Source of Political Power
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Cieľom predloženého príspevku je prezentovať vplyv verejnosti na politické rozhodnutia. Po zmapovaní relevantných prác Júrgena Habermasa - vznik a úpadok liberálnej občianskej verejnosti, deliberatívny model demokracie a legitimizácia demokracie prostredníctvom deliberatívnych procesov v kontexte reálneho výkonu demokratických politík - sa príspevok zaoberá preskúmaním problémov deliberácie a výzvami, ktoré prichádzajú prostredníctvom stále komplikovanejšej štruktúry demokratickej spoločnosti. Posledná časť príspevku sa zameriava na kritické poznámky v rámci súboru predložených Habermasových myšlienok, ako aj na vzťah normatívnej teórie a politickej reality.
The aim of this article is to present impact of public sphere on political decisions. After and overview of relevant writings of J. Habermas – the origin and decay of bourgeois public sphere, deliberative model of democracy and legitimizing of democracy through deliberative processes in the context of real democracies – the article focuses on the examination of problems of deliberation and on challenges which are coming through the still more complicated structures of democratic society. The last part of the article deals with critical comments in the framework of Habermas’ foregoing thoughts and the relation between normative theory and political reality.
|
|
|
7.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Hana Řehulková
Hana Řehulková
Rationalism in Philosophy and Aesthetics of Karel Čapek
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Karel Čapek publikoval v roce 1934 příspěvek s názvem Zklamal nás rozum?, ve kterém reagoval na to, co označuje „krizí noetiky“. Zaměřil se na rehabilitaci racionality v její umírněné verzi, tak jak ji vnímal v souladu se svým pojetím poučeným pragmatismem, objektivismem i gnoseologickým realismem Masarykovým. Příspěvek se pokusí interpretovat roli racionality v Čapkově filozofickém myšlení a představit některé kon- sekvence tohoto pojetí směrem k jeho objektivní estetické metodě.
Karel Čapek published paper The Reason That Filed Us? in 1934, where he responded to the so called „epistemological crisis“. He focused on rehabilitation of rationality in its moderate version, so how you react to it from point of view of pragmatism, objectivism and Masaryk´s gnoseological realism. The paper tries to interpret the role of rationality in Čapek´s philosophical thinking and introduce some consequences of this approach towards his objective aesthetic method.
|
|
|
|
8.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Josef Šmajs
Josef Šmajs
Why do we ignore the phenomenon of human work?
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Autor pojímá práci jako způsob, jímž člověk - prvek přírodního systému, ale i jediný tvůrce kultury - vnucuje svou vůli (individuální či kolektivní) části okolní přírody. Připomíná, že potřeba pracovat souvisí už s námahou našich dávných předků, kteří ztratili domov v korunách stromů a museli s obtížemi přežívat v otevřené savaně. Dnešní automatizace však znamená nejen ztrátu pracovních míst pro dělníky, ale i dosud nejvyšší míru frustrace lidí z porušení jejich přímého kontaktu s přírodou. Potřebu oné práce, kterou automatizace v konkrétním výrobním procesu nahrazuje, sice z velké části odstraňuje, ale v širším společenském měřítku se objem lidské práce příliš nesnižuje. Vzniká však nový nárok na úroveň lidské pracovní síly, která již nenajde uplatnění v zemědělství ani v klasických řemeslech a továrnách. Jde o zvláštní požadavek, který zužuje možnosti uplatnění méně socializovaných, tj. méně duševně disponovaných lidí na trhu práce. Lidé s nevhodnou strukturou mentálních schopností se mohou ucházet jen o jistá zaměstnání. Plnohodnotnou práci jako jednotu fyzického a mentálního výkonu, kterou dnes stále méně potřebuje globalizující se ekonomika, však stále více potřebuje člověk. Z původně ekonomické kategorie se práce stává kategorií antropologickou a medicínskou.
The author considers work as a way in which man – an element of nature and the sole creator of culture – imposes his will (individual or collective) upon part of his environment. He states that the need to work has its roots in the efforts of our pre-historic ancestors, who lost their homes in the treetops and needed to survive in open savanna. However, current automatization brings the loss of working positions for labourers as well as an unprecedented level of people’s frustration resulting from the loss of direct contact with nature. The need for work, which automatization in a particular work process replaces, is to a large extent removed, but the amount of work in a wider social context does not decrease very much. A demand for a new type of work arises – work that cannot be applied in agriculture, crafts or factories. It is a strange demand that limits the employment of people who are less socialized, that is, less intellectually capable. People with an unsuitable structure of mental abilities can only apply for certain positions. Genuine work considered as the unity of physical and mental effort is a phenomenon that modern globalized economy no longer needs, but man does even more. Work has transformed from an economic category into an anthropological and medical one.
|
|
|
|
9.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Rozprava o štěstí
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|
10.
|
Studia Philosophica:
Volume >
63 >
Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
T. G. Masaryk a židovství
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|