Already a subscriber? - Login here
Not yet a subscriber? - Subscribe here

Displaying: 1-10 of 26 documents


studie • articles
1. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Karel Říha Rozvoj akce na individuálně-personální úrovni dva komentáře k l’action Maurice Blondela
view |  rights & permissions | cited by
2. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Erika Lalíková K slovám Dominika Tatarku
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Dominik Tatarka, Slovak (Czechoslovak) writer, philosopher, social and political thinker. His literary and philosophical works are firmly linked with his personal experience, combined with socio-political events in Czechoslovakia. They are based on several principles of which the most important is respect for democratic principles and the rule of Christian universalism, which returned in the end of the 70th last century. The article is focused on the modification of the key problems of Slovak author: the freedom of the individual and the freedom of the community. Tatarka in his texts and also in his life always tried to understand an individual, not judging him. That was his moral strength and reason behind the superiority over many opponents. When comparing his views with the ideas of other authors (M. Bátorová, M. Hamada, Vaclav Havel, C. Miłosz, S. Marais ...), this article will highlights the uniqueness of texts, as well as the importance of the interpretation of the concept of freedom in the context of Central Europe marked by two totalitarian ideologies.
3. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Ivana Holzbachová Tainovo pojetí vědy
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Ačkoli je Taine znám především jako estetik a historik umění i politiky, zabývá se autorka spíš metodologickým předpokladem Tainova díla, a to jeho pojetím vědy. Ukazuje, že v Tainově díle nacházíme Hegelův vliv, který se však silně mísí s odlesky Comtových názorů, i když v oblasti ontologické lze spatřovat podobnost i s E. Machem. Taine chtěl aplikovat na duchovní vědy metody věd přírodních, i když si byl vědom zásadního rozdílu – nekvantifikovatelnosti v duchovních vědách. Podobnost spočívala ve snaze vysvětlit duchovní díla z jejich skutečných příčin. Ty Taine viděl především v oblasti psychologické. I ona je však pojata nikoli jako introspekce, ale jako věda, která má formulovat zákony a předvídat. Fakta hledá v literárních dokumentech. Zkoumání začíná od jednotlivých faktů, pokračuje přes zobecnění k jejich hlubšímu pochopení (vytváření zákonů) a pak se opět k jednotlivinám vrací a pomocí nalezených zákonů je vysvětluje. Konečné příčiny Taine nehledá. V rozboru aplikace tohoto obecného pojetí na dějiny umění a politickou historii se do popředí autorčina zájmu dostává známá Tainova teorie rasy, momentu a prostředí. Rozbor se věnuje především jeho pojetí rasy. Zabývá se i jeho pojetím vztahu mas a velkých osobností. V závěru připomíná reakce dobových i nynějších autorů na Taina.Although Taine is primarily known as an aesthetician and historian of art and politics, the author focuses on the methodology of Taine’s work, particularly on his conception of science. She shows one can trace Hegel’s influence in Taine’s work, which nevertheless mingles with reflections of Comte’s views, even though one can find similarities with E. Mach’s views in ontology. Taine attempted to apply the methodology of natural sciences to spiritual sciences, even though he was aware of a major difference – the unquantifiability in spiritual sciences. This involved an attempt to explain spiritual works on the basis of their real causes, which Taine mainly thought of as psychological. Psychology was not taken as introspection, though, but as a science the goal of which was to formulate laws and predict. Taine sought facts in literary documents. He began his investigation with particular facts, went on to generalize and state laws and then returned to the particular facts to explain them by the discovered laws. Taine did not seek final causes. In analyzing the application of this general approach to the history of art and politics, the author emphasizes Taine’s conception of race, moment and environment. She particularly focuses on the concept of race and also considers the relation of masses and great figures. In the conclusion the author adds the reactions of Taines contemporar­ies and current authors.
4. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Jindřich Veselý Jan Patočka a křesťanství
abstract | view |  rights & permissions | cited by
In many of his writings Jan Patočka dealt with christianity. This article presents his meditation as it developed since beginnings of his work till the famous texts he wrote in last period of his thinking. We interpret the whole philosophical move as the way from polemic to interpretation and from periphery to center. In his first writings Patočka mostly argues with theologians about mainly marginal themes, but soon he turns to the core of christianity and tries to interpret it according to his phenomenological philosophy. In his last works Patočka considers the strictly demythologized christianity as one of the most potent forms of care for the soul, which for him meant the tradition of european spiritual life. So the christianity, especially the idea of sacrifice, gets into the very center of Patočka’s thinking. Our article advises of the crucial, but probably also the weak point of Patočka’s approach: his reluctancy to ideas of personal god and revelation.
5. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Matthias Riedl Modernita ako imanentizácia eschatónu. Kritické zhodnotenie gnostickej tézy Erica Voegelina
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Eric Voegelin formulated one of the most challenging theses about the theological foundations of modern progressivist and revolutionary thought: the character of modernity is essentially Gnostic. The aim of this essay is to show why the early version of Voegelin’s Gnosis-thesis, as proposed in his New Science of Politics (1951), is not convincing. I argue that processes of immanentization can be fully explained within the development of Western ecclesiastical thought, without invoking Gnostic sectarianism. From a historical-empirical perspective Gnosticism is, in fact, principally opposed to immanent eschatologies. Joachim of Fiore, who, according to Voegelin, is the originator of modern Gnosticism, aptly illustrates this incompatibility. This essay also aims to show how Voegelin became increasingly aware of this problem and, accordingly, formulated a much more adequate and convincing version of the Gnosis-thesis in The Ecumenic Age (1974). The final section of the essay returns to the question of the relation of Gnosis and revolution.
6. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Veronika Ježková Genealogie diagnostiky. Michel Foucault a Zrození kliniky
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Text se věnuje genealogii metod diagnostiky podle Michela Foucaulta, s využitím interpretace několika jeho hlavních děl, zejména Zrození kliniky, Abnormal: Lectures at the College de France 1974–1975, Archeologie vědění, Dějiny šílenství v době osvícenství a dalších. Je rozdělen do několika částí: první analyzuje Foucaultovu archeologickou a genealogickou metodu zkoumání historie, část druhá se zaměřuje na tři medicínské diskurzy existující ve Francii od konce osmnáctého století do poloviny století devatenáctého tak, jak je Foucault popisuje ve Zrození kliniky. Jsou jimi medicína druhů/klasifikační medicína, medicína symptomů a medicína orgánů. Přestože Foucault uvádí jednotlivé diskurzy v chronologické následnosti, jsou ve skutečnosti propojeny a společně tvoří základ současného medicínského diskuru. Třetí část textu rozvíjí Foucaultovu koncepci normálního a nenormálního jedince v kontextu zdraví a nemoci a zvláštní pozornost je věnována fenoménu stigmatizace těch, kteří jsou společností považováni za nenormální či nemocné. Foucault ve Zrození kliniky popisuje mnoho diagnostických metod, které vedou ke zjištění pravdy o nemoci. Současné lékařské usuzování a diagnostika sestávají podle Foucaulta z analyzování prostorových aspektů nemoci, analýzy významu jednotlivých symptomů, techniky interview s pacientem a dalších, a tyto techniky nelze chápat jako nadčasové a univerzální, ale naopak je nutné je nahlížet v širších souvislostech diskurzů minulých. Poslední část textu zkoumá vztah medicíny a psychiatrie u Foucaulta, zejména historické začleňování psychiatrie do medicíny. V závěru textu se pokouším odpovědět na otázku, zda je toto začlenění legitimní a zda může být příčinou stigmatizace duševně nemocných, či naopak může napomoci toto stigma sejmout.
recenze • book reviews
7. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Břetislav Horyna Wolfgang Streeck, Gekaufte Zeit. Die vertagte Krise des demokratis­chen Kapitalismus
view |  rights & permissions | cited by
8. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Jiří Gabriel Jeřábek Mojmír (ed.), Novoidealista Josef Kratochvil. Philisophus perennis
view |  rights & permissions | cited by
9. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Jan Zouhar Milovan Ješič – Vladimír Leško a kol., Patočka a grécka filozofia
view |  rights & permissions | cited by
10. Studia Philosophica: Volume > 60 > Issue: 2
Jan Zouhar 60 let Filosofického časopisu. Eds. P. Dvořák, L. Kvasz, P. Urban, J. Velek, J. Zumr
view |  rights & permissions | cited by