Already a subscriber? - Login here
Not yet a subscriber? - Subscribe here

Displaying: 1-10 of 10 documents

Show/Hide alternate language

1. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Úvodem
Editorial

view |  rights & permissions | cited by
studie • articles
2. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Jan Zouhar Jan Zouhar
Racionalita a každodennost
Rationality and Everydayness

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Řada filozofů už v minulosti učinila problém vědecké racionality předmětem svého kritického náhledu. Nezpochybňovali přitom význam racionality pro rozvoj vědeckého poznání, ale varovali před vnášením jednostranného intelektualismu do každodenního života. Přitom moderní vědecká objektivistická racionalita může znehodnocovat skutečný smysl a úkol našeho života. Husserl svým pojetím Lebensweltu, žitého světa, vrátil hodnotu každodennosti, běžným radostem a starostem, které nám pomáhají přirozeně se orientovat. Každodennost formuje náš prakticistní přístup ke světu, charakterizovaný věcností, střízlivostí, ale také emocionalitou. Svět je zřejmě jen jeden, ale žijeme vlastně ve dvou světech - ten jeden je svět vědy, vědecké racionality, objektivního poznání, a ten druhý je přirozený svět našich životních jistot a pochyb, svět každodennosti, svět každodenní racionality, svět, ve kterém má místo filozofie středního dosahu.
3. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Ivana Holzbachová Ivana Holzbachová
Stephen Toulmin, postmoderna a vývoj vědy
Stephen Toulmin, Postmodernism and the Development o f Science

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Základním rysem Toulminova pojímání racionality bylo to, že ji odmítl ztotožnit s formální logikou. Racionální bylo pro něj takové chování a myšlení, které dokázalo registrovat změnu prostředí a reagovat na ni tím, že se jí přizpůsobí. Takový způsob myšlení však nebyl pro vědu vždy samozřejmý. Toulmin se tak připojoval ke skupině filozofů vědy, jako byli K. R. Popper nebo T. S. Kuhn, kteří starší pojetí racionality také kritizovali. Tím však není řečeno, že s nimi souhlasil ve všem. Zvláště ve své knize Kosmopolis Toulmin zkoumal, kdy se jím kritizovaný způsob myšlení ve vědě (ale svým způsobem i ve společnosti) prosadil. Vychází mu zlom mezi 16. a 17. stoletím, kdy starší způsob myšlení, který ukazuje zvláště na Montaignovi, ustupuje novému, který je daleko striktnější a především netolerantní. Toulmin doporučuje, abychom se dnes vrátili k některým prvkům renesančního humanismu a jeho způsobu diskuse. Svým způsobem to dělá i při svém výkladu vývoje vědy. Zde kritizuje především Kuhna za jeho pojem vědecké revoluce. Sám si za vzor myšlení bere Darwinovu teorii a svým způsobem i anglosaské právo založené na precedentech, případně i technické myšlení. Problém vývoje nutí Toulmina zabývat se otázkou kontinuity a změny ve vědeckém myšlení. To vysvětluje pomocí pojmu vědecké disciplíny, aby nakonec dospěl k tomu, že i tento dílčí pojem je aplikací problematiky kulturních univerzálií v kulturní antropologii na vědu. - Toulmin psal v době rozmachu postmodernismu. Jeho zásluhou je, že ačkoli reagoval na řadu problémů, na které postmodernisté narazili, dokázal se s nimi vyrovnat jiným (přijatelnějším) způsobem než oni.
4. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Markéta Ledvoňová Markéta Ledvoňová
Galileovská teorie racionality: Interpretace Maurice Finocchiara
A Galilean Theory o f Rationality

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Poslední čtyři staletí zaznamenala neutuchající zájem o studium Galileovy vědecké metody. V roce 1980 Maurice Finocchiaro představil neobvyklou interpretaci Galilea jakožto logika a zformuloval novou teorii racionality založenou na detailní analýze Galileova Dialogu. Tento článek poskytuje krátký přehled makroskopických prvků, které dle Finocchiara tvoří galileovskou racionalitu. První část zkoumá tzv. dialektickou metodologii, jež spočívá ve vyváženém rozhodování mezi různými (i protichůdnými) přístupy k vědeckým problémům. Druhá část se zabývá nejdůležitější částí galileovské racionality, tj. logickým usuzováním. Třetí část představuje nepostradatelnou roli mimologických prvků ve vědecké komunikaci.
5. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Erika Lalíková Erika Lalíková
„Rázcestia“ tolerancie
The „crossroads“ of tolerance

abstract | view |  rights & permissions | cited by
V komplikovanej spoločenskej a politickej situácii nielen na európskom kontinente nadobúdajú pojmy ako tolerancia a intoleranda iné podoby a postavenie, než mali v minulosti. Na podklade textov predovšetkým súčasných slovenských a českých filozofov (V a B. Seilerovci, I. Buraj, M. Machovec, V Bělohradský, K. Hvížďala, M. Petříček), ako aj G. Sartoriho i S. P. Huntingtona, sa autorka príspevku zamýšľa nad otázkami, ktoré sa v posledných rokoch vynorili a na ktoré často zatiaľ nepoznáme relevantné odpovede. Jadrom príspevku je pripomenutie troch koncepcií tolerancie: Machovcovho vymedzenia východiskových pojmov tolerancia a intolerancia; priblíženia troch druhov tolerancie tak, ako ich vymedzili manželia Seilerovci (disjunktívna, konjunktívna a sy- nergická). Príspevok pripomenie aj Sartoriho koncepciu pružnosti tolerancie. Autorka v texte poukáže na skutočnosť, že v zložitej situácii, v ktorej sme sa v súčasnosti ocitli, prevláda nad racionálnym emocionálne a normatívne uvažovanie, ktoré otriasa klasickým vymedzením a či skôr naplnením pojmu tolerancia.
6. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Katarína Poláková Katarína Poláková
Deliberácia ako zdroj politickej moci: Vplyv verejnosti na politické rozhodnutia
Deliberation as a Source of Political Power

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cieľom predloženého príspevku je prezentovať vplyv verejnosti na politické rozhodnutia. Po zmapovaní relevantných prác Júrgena Habermasa - vznik a úpadok liberálnej občianskej verejnosti, deliberatívny model demokracie a legitimizácia demokracie prostredníctvom deliberatívnych procesov v kontexte reálneho výkonu demokratických politík - sa príspevok zaoberá preskúmaním problémov deliberácie a výzvami, ktoré prichádzajú prostredníctvom stále komplikovanejšej štruktúry demokratickej spoločnosti. Posledná časť príspevku sa zameriava na kritické poznámky v rámci súboru predložených Habermasových myšlienok, ako aj na vzťah normatívnej teórie a politickej reality.
7. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Hana Řehulková Hana Řehulková
Racionalismus ve filozofii a estetice Karla Čapka
Rationalism in Philosophy and Aesthetics of Karel Čapek

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Karel Čapek publikoval v roce 1934 příspěvek s názvem Zklamal nás rozum?, ve kterém reagoval na to, co označuje „krizí noetiky“. Zaměřil se na rehabilitaci racionality v její umírněné verzi, tak jak ji vnímal v souladu se svým pojetím poučeným pragmatismem, objektivismem i gnoseologickým realismem Masarykovým. Příspěvek se pokusí interpretovat roli racionality v Čapkově filozofickém myšlení a představit některé kon- sekvence tohoto pojetí směrem k jeho objektivní estetické metodě.
rozhledy a komentáře • commentaries and discussion
8. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Josef Šmajs Josef Šmajs
Proč přehlížíme fenomén lidské práce?
Why do we ignore the phenomenon of human work?

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Autor pojímá práci jako způsob, jímž člověk - prvek přírodního systému, ale i jediný tvůrce kultury - vnucuje svou vůli (individuální či kolektivní) části okolní přírody. Připomíná, že potřeba pracovat souvisí už s námahou našich dávných předků, kteří ztratili domov v korunách stromů a museli s obtížemi přežívat v otevřené savaně. Dnešní automatizace však znamená nejen ztrátu pracovních míst pro dělníky, ale i dosud nejvyšší míru frustrace lidí z porušení jejich přímého kontaktu s přírodou. Potřebu oné práce, kterou automatizace v konkrétním výrobním procesu nahrazuje, sice z velké části odstraňuje, ale v širším společenském měřítku se objem lidské práce příliš nesnižuje. Vzniká však nový nárok na úroveň lidské pracovní síly, která již nenajde uplatnění v zemědělství ani v klasických řemeslech a továrnách. Jde o zvláštní požadavek, který zužuje možnosti uplatnění méně socializovaných, tj. méně duševně disponovaných lidí na trhu práce. Lidé s nevhodnou strukturou mentálních schopností se mohou ucházet jen o jistá zaměstnání. Plnohodnotnou práci jako jednotu fyzického a mentálního výkonu, kterou dnes stále méně potřebuje globalizující se ekonomika, však stále více potřebuje člověk. Z původně ekonomické kategorie se práce stává kategorií antropologickou a medicínskou.
recenze • book reviews
9. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Ivana Holzbachová Ivana Holzbachová
Rozprava o štěstí
Rozprava o štěstí

view |  rights & permissions | cited by
10. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Ivana Holzbachová Ivana Holzbachová
T. G. Masaryk a židovství
T. G. Masaryk a židovství

view |  rights & permissions | cited by