Already a subscriber? - Login here
Not yet a subscriber? - Subscribe here

Browse by:



Displaying: 1-20 of 22 documents

Show/Hide alternate language

1. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Editorial
view |  rights & permissions | cited by

studie • articles studie • articles

2. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Rationality and Everydayness
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Řada filozofů už v minulosti učinila problém vědecké racionality předmětem svého kritického náhledu. Nezpochybňovali přitom význam racionality pro rozvoj vědeckého poznání, ale varovali před vnášením jednostranného intelektualismu do každodenního života. Přitom moderní vědecká objektivistická racionalita může znehodnocovat skutečný smysl a úkol našeho života. Husserl svým pojetím Lebensweltu, žitého světa, vrátil hodnotu každodennosti, běžným radostem a starostem, které nám pomáhají přirozeně se orientovat. Každodennost formuje náš prakticistní přístup ke světu, charakterizovaný věcností, střízlivostí, ale také emocionalitou. Svět je zřejmě jen jeden, ale žijeme vlastně ve dvou světech - ten jeden je svět vědy, vědecké racionality, objektivního poznání, a ten druhý je přirozený svět našich životních jistot a pochyb, svět každodennosti, svět každodenní racionality, svět, ve kterém má místo filozofie středního dosahu.
3. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Stephen Toulmin, Postmodernism and the Development o f Science
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Základním rysem Toulminova pojímání racionality bylo to, že ji odmítl ztotožnit s formální logikou. Racionální bylo pro něj takové chování a myšlení, které dokázalo registrovat změnu prostředí a reagovat na ni tím, že se jí přizpůsobí. Takový způsob myšlení však nebyl pro vědu vždy samozřejmý. Toulmin se tak připojoval ke skupině filozofů vědy, jako byli K. R. Popper nebo T. S. Kuhn, kteří starší pojetí racionality také kritizovali. Tím však není řečeno, že s nimi souhlasil ve všem. Zvláště ve své knize Kosmopolis Toulmin zkoumal, kdy se jím kritizovaný způsob myšlení ve vědě (ale svým způsobem i ve společnosti) prosadil. Vychází mu zlom mezi 16. a 17. stoletím, kdy starší způsob myšlení, který ukazuje zvláště na Montaignovi, ustupuje novému, který je daleko striktnější a především netolerantní. Toulmin doporučuje, abychom se dnes vrátili k některým prvkům renesančního humanismu a jeho způsobu diskuse. Svým způsobem to dělá i při svém výkladu vývoje vědy. Zde kritizuje především Kuhna za jeho pojem vědecké revoluce. Sám si za vzor myšlení bere Darwinovu teorii a svým způsobem i anglosaské právo založené na precedentech, případně i technické myšlení. Problém vývoje nutí Toulmina zabývat se otázkou kontinuity a změny ve vědeckém myšlení. To vysvětluje pomocí pojmu vědecké disciplíny, aby nakonec dospěl k tomu, že i tento dílčí pojem je aplikací problematiky kulturních univerzálií v kulturní antropologii na vědu. - Toulmin psal v době rozmachu postmodernismu. Jeho zásluhou je, že ačkoli reagoval na řadu problémů, na které postmodernisté narazili, dokázal se s nimi vyrovnat jiným (přijatelnějším) způsobem než oni.
4. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Markéta Ledvoňová
Markéta Ledvoňová
A Galilean Theory o f Rationality
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Poslední čtyři staletí zaznamenala neutuchající zájem o studium Galileovy vědecké metody. V roce 1980 Maurice Finocchiaro představil neobvyklou interpretaci Galilea jakožto logika a zformuloval novou teorii racionality založenou na detailní analýze Galileova Dialogu. Tento článek poskytuje krátký přehled makroskopických prvků, které dle Finocchiara tvoří galileovskou racionalitu. První část zkoumá tzv. dialektickou metodologii, jež spočívá ve vyváženém rozhodování mezi různými (i protichůdnými) přístupy k vědeckým problémům. Druhá část se zabývá nejdůležitější částí galileovské racionality, tj. logickým usuzováním. Třetí část představuje nepostradatelnou roli mimologických prvků ve vědecké komunikaci.
5. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Erika Lalíková
Erika Lalíková
The „crossroads“ of tolerance
abstract | view |  rights & permissions | cited by
V komplikovanej spoločenskej a politickej situácii nielen na európskom kontinente nadobúdajú pojmy ako tolerancia a intoleranda iné podoby a postavenie, než mali v minulosti. Na podklade textov predovšetkým súčasných slovenských a českých filozofov (V a B. Seilerovci, I. Buraj, M. Machovec, V Bělohradský, K. Hvížďala, M. Petříček), ako aj G. Sartoriho i S. P. Huntingtona, sa autorka príspevku zamýšľa nad otázkami, ktoré sa v posledných rokoch vynorili a na ktoré často zatiaľ nepoznáme relevantné odpovede. Jadrom príspevku je pripomenutie troch koncepcií tolerancie: Machovcovho vymedzenia východiskových pojmov tolerancia a intolerancia; priblíženia troch druhov tolerancie tak, ako ich vymedzili manželia Seilerovci (disjunktívna, konjunktívna a sy- nergická). Príspevok pripomenie aj Sartoriho koncepciu pružnosti tolerancie. Autorka v texte poukáže na skutočnosť, že v zložitej situácii, v ktorej sme sa v súčasnosti ocitli, prevláda nad racionálnym emocionálne a normatívne uvažovanie, ktoré otriasa klasickým vymedzením a či skôr naplnením pojmu tolerancia.
6. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Katarína Poláková
Katarína Poláková
Deliberation as a Source of Political Power
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cieľom predloženého príspevku je prezentovať vplyv verejnosti na politické rozhodnutia. Po zmapovaní relevantných prác Júrgena Habermasa - vznik a úpadok liberálnej občianskej verejnosti, deliberatívny model demokracie a legitimizácia demokracie prostredníctvom deliberatívnych procesov v kontexte reálneho výkonu demokratických politík - sa príspevok zaoberá preskúmaním problémov deliberácie a výzvami, ktoré prichádzajú prostredníctvom stále komplikovanejšej štruktúry demokratickej spoločnosti. Posledná časť príspevku sa zameriava na kritické poznámky v rámci súboru predložených Habermasových myšlienok, ako aj na vzťah normatívnej teórie a politickej reality.
7. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Hana Řehulková
Hana Řehulková
Rationalism in Philosophy and Aesthetics of Karel Čapek
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Karel Čapek publikoval v roce 1934 příspěvek s názvem Zklamal nás rozum?, ve kterém reagoval na to, co označuje „krizí noetiky“. Zaměřil se na rehabilitaci racionality v její umírněné verzi, tak jak ji vnímal v souladu se svým pojetím poučeným pragmatismem, objektivismem i gnoseologickým realismem Masarykovým. Příspěvek se pokusí interpretovat roli racionality v Čapkově filozofickém myšlení a představit některé kon- sekvence tohoto pojetí směrem k jeho objektivní estetické metodě.

rozhledy a komentáře • commentaries and discussion rozhledy a komentáře • commentaries and discussion

8. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Josef Šmajs
Josef Šmajs
Why do we ignore the phenomenon of human work?
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Autor pojímá práci jako způsob, jímž člověk - prvek přírodního systému, ale i jediný tvůrce kultury - vnucuje svou vůli (individuální či kolektivní) části okolní přírody. Připomíná, že potřeba pracovat souvisí už s námahou našich dávných předků, kteří ztratili domov v korunách stromů a museli s obtížemi přežívat v otevřené savaně. Dnešní automatizace však znamená nejen ztrátu pracovních míst pro dělníky, ale i dosud nejvyšší míru frustrace lidí z porušení jejich přímého kontaktu s přírodou. Potřebu oné práce, kterou automatizace v konkrétním výrobním procesu nahrazuje, sice z velké části odstraňuje, ale v širším společenském měřítku se objem lidské práce příliš nesnižuje. Vzniká však nový nárok na úroveň lidské pracovní síly, která již nenajde uplatnění v zemědělství ani v klasických řemeslech a továrnách. Jde o zvláštní požadavek, který zužuje možnosti uplatnění méně socializovaných, tj. méně duševně disponovaných lidí na trhu práce. Lidé s nevhodnou strukturou mentálních schopností se mohou ucházet jen o jistá zaměstnání. Plnohodnotnou práci jako jednotu fyzického a mentálního výkonu, kterou dnes stále méně potřebuje globalizující se ekonomika, však stále více potřebuje člověk. Z původně ekonomické kategorie se práce stává kategorií antropologickou a medicínskou.

recenze • book reviews recenze • book reviews

9. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Rozprava o štěstí
view |  rights & permissions | cited by
10. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
T. G. Masaryk a židovství
view |  rights & permissions | cited by

studie • articles studie • articles

11. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Hana Řehulková
Hana Řehulková
Jan Patočka about Ingarden’s Concept of a Literary Work
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cílem příspěvku je představit Patočkovu recepci Ingardenova pojetí literárního uměleckého díla, a to jednak se zřetelem k Patočkově vlastní filozofii literatury, jedna s ohledem na vývoj Patočkova kritického přístupu k Ingardenově teorii literárního díla. Na základě relevantních poznámek v Patočkových odborných studiích jsou rekonstruo­vány možné výtky vůči Ingardenově teorii, které spočívají především v kritice Ingarde­nova strukturalistického, či formalistického přístupu k hledání podstaty literárního díla. Tato teze je interpretována prostřednictvím komparace s Patočkovou koncepcí filozofie literatury.
12. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Karel Floss
Karel Floss
Order as the Central Idea of Civilization
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Pojem řádu má své veliké dějiny od předsókratiků až k H. Kringsovi, který v roce 1941 vydává knihu Ordo. U nás se pojmu řádu a řádovosti věnoval po celý život ze­jména brněnský a olomoucký myslitel J. L. Fischer (1894–1973). Idea řádu byla také jedním z pilířů jeho skladebné filosofie, jež měla základní problémy moderní společnosti vyřešit účinněji než marxismus. Současně s „laickým“ Fischerem usilovala v kritických 30. letech dvacátého století o nastolení kýženého řádu vyhraněně katolická skupina sou­středěná kolem tehdy nově založené revue Řád. Oběma pólům šlo sice o podobný cíl (skoncovat s vládou neblahého kapitalismu), ale neporozuměly si pro různost svých věr. Toto osudové neporozumění bychom měli především na univerzitách v Brně a Olomou­ci napravovat využitím odkazu W. C. Smithe, který zásadně rozlišil setrvačnou tradiční víru (belief) a otevřenou víru všech opravdu tvůrčích lidí (faith). Takovou víru měl totiž podle autora také a snad především nový řád usilovně hledající Josef Ludvík Fischer.
13. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Jiří Nesiba
Jiří Nesiba
Protoscientific Language of Anicius Boethius
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Příspěvek připomíná filosofii „posledního Římana a prvního scholastika“ Anicia Bo­ethia, který je nejznámější díky své filosofické básni Útěcha z filosofie. Tento článek se soustředí na jinou stránku Boethiovy tvorby, na jeho překladatelské úsilí z řečtiny do latiny, kdy vytvořil novou terminologii a tak mohl syntetizovat filosofickou roztříš­těnost názorů jeho současníků pomocí exaktní metodologie. Ve svém vědeckém jazyce používal umění i logiku dohromady, s důrazem na větší srozumitelnost.Boethius sjednotil díky svému filosofickému jazyku mnoho rozdílných filosofic­kých škol – Platóna, Aristotela, pythagorejce, novoplatonismus a křesťanskou teologii. Zformalizoval vědecký výzkum podle aritmetiky, dokázal reformovat svobodná umění do křesťanského světa a sjednotit vědu a filosofii pomocí matematiky. Svoji metodu nazval quadrivium, tedy čtyři cesty k moudrosti, jako součást Sedmi svobodných umění (lat. Septem artes liberales). Quadrivium se sestávalo z aritmetiky, geometrie, astronomie a hudby. Tyto čtyři způsoby považoval Boethius za nejlepší pe­dagogickou cestu k poznání fyzikálních zákonitostí našeho světa (lat. naturalia). Díky abstraktnosti této matematické cesty preferoval i důležitost jazyka a terminologie, která se používá. I přes logickou koherentnost je dle něj možné používat umělecká vyjádření pro větší srozumitelnost.Článek ukazuje i obtíže současné vědy, která je také limitována jazykem. Protože v minulosti filosofové stáli před podobným problémem, může Boethius svým důrazem na svobodnou cestu filosofie stále inspirovat.
14. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Daniel Špelda
Daniel Špelda
Louses and Gulliver
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Článek se zabývá některými epistemologickými důsledky, které s sebou přineslo užívání optických přístrojů v 17. století. Jako ilustrativní rámec těchto důsledků jsem zvolil slavný Swiftův román Gulliverovy cesty, který představuje literární a imagina­tivní kontext těchto objevů. V první části se pokouším nastínit důvody nemyslitelnosti užívání optických přístrojů v řecké přírodní filosofii. Také představuji antropologický objev lidské nepodstatnosti v kosmu zapříčiněné teleskopickým pozorováním oblohy. Druhá část se zabývá karteziánským pojetím vnímání a jeho významem pro chápání mikroskopického pozorování. Výsledkem mikroskopické zkušenosti bylo hořké odha­lení neprivilegovaného statutu lidského vnímání světa. Ve třetí části je naznačeno, že moderní optické přístroje chápali novověcí vědci (a po nich i Swift) jako prostředky, které ukazují epistemologickou nepřístupnost skutečné podstaty přírody. Epistemo­logická zdrženlivost raně novověké vědy byla ovšem kompenzována ideou pokroku. Swift, který stál na straně anciens ve slavné querelle, však nepovažoval ideu vědeckého pokroku za přesvědčivé řešení, ačkoliv nemohl odmítnout nové vědecké vidění světa. Nakonec mohl pouze snít o lepší, dávném, utopickém světě věčné moudrosti.
15. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Petr Jemelka
Petr Jemelka
Environmental Ethics, Ethics of Social Consequences and Evolutionary Ontology
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Celek bioetické problematiky tvoří nejprogresivnější část soudobého etického dis­kursu. Koncepce etiky sociálních důsledků (ethics of social consequences) a evoluční ontologie v této oblasti představují značný potenciál v rozvoji všech tří pilířů bioeti­ky (humánní bioetika, etika environmentální i „animal ethics“). Environmentální eti­ka v současnosti zřejmě poněkud stagnuje, současně však lze s úspěchem zpracovávat kritickou teoretickou (metodologickou) analýzu jejích stávajících podob jako důleži­tý podnět pro možný další rozvoj. Evoluční ontologie nabízí nový originální pohled na vztah přírody a kultury. Proto ji lze považovat za možnou inspiraci pro axiologii a environmentální etiku.
16. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Igor Paulíček
Igor Paulíček
Berlin’s Two Concepts of Liberty
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Isaiah Berlin rozlíšil dva koncepty slobody a hoci je táto dištinkcia na jednej strane relevantná a dôležitá, na strane druhej problematická a diskutabilná. Berlin nás upozor­ňuje na to, že oba koncepty slobody, pozitívna a negatívna, sú vzájomne protichodné. Existujú dve perspektívy. Jednou je perspektíva ľudskej prirodzenosti, teda človeka ako indivídua, a druhou je hľadisko ľudskej spoločnosti. Našim hlavným cieľom je zodpo­vedanie otázky, ktorý z týchto konceptov slobody viac zohľadňuje hľadisko ľudskej prirodzenosti alebo ľudskej spoločnosti. Berlin zastával názor, že negatívna sloboda má bližšie k ľudskej prirodzenosti a je pravdivejším ľudským ideálom ako pozitívny kon­cept slobody s cieľmi tých, ktorí sa usilujú o ustanovenie lepšej spoločnosti. Na rozdiel od Berlina však chceme ukázať, že tento názor nie je až tak zrejmý, a to práve z dôvodu toho, že každý z týchto dvoch konceptov v sebe obsahuje isté problematické úskalia, ktoré nie je možné jednoducho prekonať Berlinovou dichotómiou. Z tohto dôvodu je záverom našej analýzy návrh škály slobody medzi jej dvomi pólmi.

rozhledy a komentáře • commentaries and discussion rozhledy a komentáře • commentaries and discussion

17. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Brno Days of Ernst Mach 2016
view |  rights & permissions | cited by
18. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
From the Philosophy Union
view |  rights & permissions | cited by

recenze • book reviews recenze • book reviews

19. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Cesta za skutočnosťou bez metafyziky. S Nietzschem a proti nemu
view |  rights & permissions | cited by
20. Studia Philosophica: Volume > 63 > Issue: 1
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Paralely a prieniky
view |  rights & permissions | cited by