Already a subscriber? - Login here
Not yet a subscriber? - Subscribe here

Browse by:



Displaying: 1-20 of 26 documents

Show/Hide alternate language

studie • articles studie • articles

1. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Kristína Bosáková
Kristína Bosáková
Heidegger and Hegel’s Phenomenology of Spirit
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Fenomenológia ducha, zdôrazňuje Heidegger, je prvou časťou Hegelom plánovaného systému vied. Jej podtitul znie: Veda o skúsenosti vedomia. Tou vedou (Wissenschaft) bude filozofia, chápaná ako veda o skúsenosti vedomia, teda o skúsenosti, ktorú má vedomie seba samého. Filozofii, podľa Hegela, ide o absolútne poznanie, teda o poznanie v najvšeobecnejšom zmysle slova. Možno teda tvrdiť, že kým Hegelovi išlo vo Fenomenológii ducha o vzťah človeka, poznávajúceho subjektu, schopného sebauvedomenia, k absolútnu, tak Heideggerovi v jeho interpretácii Hegelovej Fenomenológie ducha išlo predovšetkým o absolútno samé, teda o bytie, ako ho chápal. Pre Heideggera nie je problematika obsiahnutá vo Fenomenológii ducha ničím iným ako artikuláciou protikladu: nekonečnosť bytia verzus konečnosť jestvujúcna.
2. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Jan Svoboda
Jan Svoboda
Whitehead’s Interpretation of Plato’s “Receptacle” and the Parallels with the Concept of “Eternal Objects”
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cílem předloženého příspěvku je přiblížit Whiteheadovo specifické pojetí původně platónského pojmu „schránka“ (hypodoché), který v souvislosti se svou procesuální koncepcí Whitehead chápe jako osobní jednotu vyjadřující svým strukturálním charakterem obecný princip, jímž se řídí složení celku naší skutečnosti. Autor nejprve ve stručnosti naznačuje Platónovo vlastní pojetí hypodoché. Whiteheadovo specifické pojetí tohoto pojmu, jež je v základních rysech přiblíženo v dalším kroku, autorovi pak následně dovoluje podstatně popsat jeho možné konotace s pojmem „nadčasové skutečnosti“ (eternal objects). V samém závěru příspěvku se autor pokouší nalézt odpověď na neméně zásadní filosofickou otázku, tj. na to, co ve skutečnosti odpovídá onomu principiálnímu popisu Whiteheadova pojmu „nadčasové skutečnosti“, a pro případ potřeby sledování směru dalšího bádání předznačuje, že jedna možná odpověď se nabízí v systémové teorii Ludwiga von Bertalanffyho.
3. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Jan Kratochvíl
Jan Kratochvíl
Eternal Recurrence and Relation to Time of Ladislav Klíma
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Článek se zabývá pojetím věčného návratu téhož a časovostí ve filozofii Ladislava Klímy. Analyzuje logickou nesoudržnost Klímova pojetí věčného návratu téhož, která vyplývá z podmínek stanovených takovým způsobem, že nemohou korespondovat s proklamovaným závěrem. Nicméně Klímovo filozofování o čase má spíše existenciální rozměr a věcná analýza mu není zcela úměrnou metodou. V další části článku je tedy do kontextu předchozího výkladu zasazen literární obraz beznohého žebráka, který v Klímových prózách čas představuje, a je vyložena jeho specifická symbolická role v „egosolistickém“ vztahu k časovosti.
4. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Albína Dratvová on Female Psyche
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Česká filosofka Albína Dratvová (1892–1969) je připomínána především pro své práce z filosofie přírodních věd a jako autorka řady učebnic filosofie a logiky pro střední školy. Významnou část jejího myšlenkového odkazu tvoří také publikace antropologicko-etické. Mezi nimi má důležité místo knížka Duše dnešní ženy. Autorka v ní vychází z vlastní zkušenosti a vlastních zážitků a věnuje se významu a úkolům duševní činnosti žen v nových podmínkách a formách ženské aktivity. Jemná analýza duševní situace žen je i výzvou a návodem pro nalezení smyslu života.
5. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Jan Brázdil
Jan Brázdil
Empirical Approach to Moral Character
abstract | view |  rights & permissions | cited by
V této práci představuji a analyzuji stěžejní část diskuse, která vznikla mezi mysliteli inspirovanými psychologickým situacionismem a obhájci konceptu morálního charakteru, který se objevuje v aristotelské myšlenkové tradici. Jádrem této diskuse je otázka, zda zůstává tento koncept empiricky adekvátním ve světle nedávných poznatků sociální a kognitivní psychologie. Tedy zda představuje dostatečně významný determinant chování navzdory působení situačních faktorů, jakými jsou sociální nátlak, momentální mentální nastavení či pouze špatné počasí. Přičemž musí být natolik významným determinantem, aby bylo smysluplné v praxi věnovat cenné zdroje na jeho kultivaci v rámci výchovy a vzdělání.

rozhledy a komentáře • commentaries and discussion rozhledy a komentáře • commentaries and discussion

6. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Jakub Mareš
Jakub Mareš
Niall Ferguson’s Civilization: A Critique
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Velká divergence (tj. proč evropský pokrok překonal zbytek světa) je významné téma civilizačních studií s přesahy do eticko-politických diskuzí. Fergusonova Civilizace: Západ a ti ostatní přináší vlastní řešení této otázky – šest klíčových výhod Západu. Tento článek se pokouší ukázat, že Fergusonovo pojetí nejenže je otevřeně politické a má problematickou vnitřní konzistentnost, ale rovněž odporuje současnému historickému vědění.
7. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Daniel Krchňák
Daniel Krchňák
Is Contemporary Human Naturally More Peaceful?
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Ve svém příspěvku stručně shrnu obsah knihy Stevena Pinkera The better angels of our nature: Why violence has declined a podrobím Pinkerovu analýzu vývoje násilí v lidských dějinách kritice. Dosavadní kritika tohoto díla ukazuje nejen na to, že Pinkerův popis jednotlivých historických období se zdá být na některých místech tendenční, ale že jeho obecná teze o zvyšující se mírumilovnosti společnosti není ze statistického hlediska prokázána. Připojím také vlastní kritiku Pinkerem identifikovaných psychologických změn, které podle jeho názoru vedly k bezprecedentní mírumilovnosti současného člověka. Představím argumenty, které zpochybňují buď to, že tyto psychologické změny skutečně probíhají (proměna směrem k femininním hodnotám péče a k větším empatickým schopnostem), nebo že tyto proměny souvisejí s úbytkem násilí (přechod k utilitaristické morálce a k abstraktnímu myšlení).
8. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
From The Union of Philosophy
view |  rights & permissions | cited by

recenze • book reviews recenze • book reviews

9. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Otakar A. Funda
Otakar A. Funda
Nad knihou Jana Svobody: Masarykův realismus a filosofie pozitivismu
view |  rights & permissions | cited by
10. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Kristína Kmeťová
Kristína Kmeťová
Emil Višňovský et al.: Normativita ako vôľa k poriadku
view |  rights & permissions | cited by
11. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 2
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Milan Kreuzziger – Ondřej Lánský (eds.), Modernita/modernity v euroasijských a civilizačních kontextech
view |  rights & permissions | cited by

studie • articles studie • articles

12. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Štefan Jusko
Štefan Jusko
On Nietzsche's Critique of Causal Thinking
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cieľom štúdie je analýza Nietzscheho kritiky príčinného myslenia, ktorú spája s Platónovým morálnym myslením. Prvá časť štúdie je venovaná kritike Platónovho predsudku o čistom duchu, ktorý sa dokáže povzniesť nad svet zmyslov. Nietzsche toto rozlíšenie vníma ako základný predsudok, na ktorom stojí či padá Platónova náuka o prednosti dobra pred zlom, pravdy pred nepravdou. Predmetom druhej časti je formulovaná Nietzscheho rehabilitácia zmyslov, aby na tomto základe mohol preukázať, že svet, ktorý zmysly percipujú, je nelogický a nespravodlivý. Logika teda vzniká z nelogiky a nie z predsudku, že za zmyslovým svetom sa skrýva jeho príčina, svet Dobra. Centrálnym záujmom tejto časti štúdie je interpretácia Nietzscheho kritiky „Štyroch veľkých bludov” z jeho práce Súmrak modiel. V záverečnej časti je formulovaný problém Platónovej metafyziky v tej podobe, či ju Nietzsche svojím myslením prekonal, resp. či sa od Platóna dokázal odpútať úplne.
13. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Břetislav Horyna
Břetislav Horyna
Heidegger's Interpretation of Kant's Critical Philosophy in Kant and the Problem of Metaphysics
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Při úvaze o vztahu Heideggera ke Kantovi, jak je znázorněn v textu Kant a problém metafyziky, není ústřední obsahové kritérium, tzn. rozbor toho, co se o Kantovi píše. Důležitější je zjistit, proč mohl Heidegger uplatnit svůj specifický postup a na základě jakých sémantických a pragmatických presupozic tak učinil. Již krátce po vydání této práce se objevila stanoviska, podle kterých jsou Kantovy texty vždy podřízeny zájmům a chodu Heideggerova uvažování o filosofii. Podle nich nakládá Heidegger s Kantem jako s myslitelem, jenž sice připadl na myšlenku původnosti bytí, ale nedotáhl ji do žádoucí podoby. To je úkol, který čeká na samotného Heideggera. Předložená studie rovněž obhajuje hledisko, že v dané knize nevznikl nějaký koncepční obraz Kantovy metody, ale jen kostra Heideggerova výkladu své vlastní filosofie, která postrádá jakékoli ověření vědeckými prostředky. Věnuje se otázce, proč si Heidegger vybral právě Kanta, k němuž měl původně negativní vztah, a zkoumá předpoklady, které si Heidegger vytvářel k tomu, aby mohl pokračovat od nedokončeného Bytí a času k tomu, co bylo jeho prvořadým cílem - k metafyzice lidské existence. Z nich měl zásadní úlohu předpoklad „nedořečeného Kanta”; Heidegger oznámil, že Kant psaných spisů (zejména KČR) není Kantem toho, co mohlo být, ale nebylo vyřčeno, a z toho pro sebe odvodil, že svou intepretací dovede Kanta ke zdárnému konci. Studie ukazuje na rozpory, které vyvstávaly při snaze o vyložení kritické filosofie jejím heideggerovským ohýbáním podle předem přijatých účelů. Významná část studie pojednává o přizpůsobivosti Heideggerova myšlení nacistické ideologii nejen v letech 1933-1945, ale již v době před vydáním Bytí a času, stejně jako v desetiletích po zničení hitlerovského režimu. Končí zjištěním, že po Heideggerovi zbyla jen jeho „metafyzika árijské smrti”, pro niž se v dějinách novější filosofie hledá místo velmi nesnadno.
14. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Daniel Štěpánek
Daniel Štěpánek
Bodily Freedom in Early Writings of Simone de Beauvoir
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Podoba francouzské filosofie druhé poloviny 20. století je silně ovlivněna způsoby koncep- tualizace úlohy těla během vnímání. Tělesnost, která pro vědomí zprostředkovává prožitky, utváří veškeré vztahy člověka k druhým. V díle Simone de Beauvoir je třeba chápat svobodu jako podmíněnou specifickým způsobem prožívání těla člověkem. Cílem tohoto příspěvku je ozřejmit povahu této specifičnosti. Naším výchozím zdrojem k dosažení stanoveného cíle je první novela Beauvoir, Pozvaná (ĽInvitée), kde je v dialozích jednotlivých postav možné nahlédnout nejen povahu specifického způsobu prožívání těla, ale i povahu svobody, která je tímto způsobem podmíněna.

k 20. výročí úmrtí lubomíra nového / on the 20th anniversary of lubomír nový's decease k 20. výročí úmrtí lubomíra nového / on the 20th anniversary of lubomír nový's decease

15. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Jiří Gabriel
Jiří Gabriel
Twenty Years W ithout Lubomír Nový
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl.
16. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Jana Nechutová
Jana Nechutová
Lubomír Nový and the Change of the Faculty Atmosphere (1960-1996)
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Jubilejní studie představuje Lubomíra Nového v prostředí Filozofické fakulty tehdejší Univerzity J. E. Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) od 60. let, kdy byl významným účastníkem neformálních interdisciplinárních diskusí o společenských i odborných otázkách. Sledujeme jej pak v obrodném procesu konce 60. let i v následujícím období tzv. normalizace, kdy jej nezbytnost přiměla orientovat se spíše k problémům sociologickým. Text uzavírá několik zmínek o vybraných Nového monografiích.
17. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Pavel Materna
Pavel Materna
Pavel Materna Reminisces About Lubomír Nový
view |  rights & permissions | cited by
18. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Lubomír Nový and TGM
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Nového knížka Filosof T. G. Masaryk (1994) má tři roviny, které se přirozeně neustále stýkají a prolínají: bilancování dosavadní masarykovské literatury s důrazem na rozbor literatury nejnovější, pokus o systematizaci Masarykova díla, postižení jeho vnitřní logiky a vřazení do evropských souvislostí (Brentano, Husserl), a konečně otevírání a řešení otázek, které je možné v užším slova smyslu označit za problémové a aktuální. Nový ukazuje, jak pomáhá Masarykovo myšlení vracet znovu otázku smyslu a řádu našeho usilování a tvoření.
19. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Jiří Svoboda
Jiří Svoboda
A Memory of Professor Lubomír Nový
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Jsem rád, že mohu přispět ke vzpomínání na profesora Lubomíra Nového, a vážím si toho, že jsem mohl být jedním z mnoha jeho studentů. Lubomír Nový dokázal koncem šedesátých let spolu se svými kolegy vytvořit na Katedře dějin filosofie brněnské Filosofické fakulty pro nás studenty velmi vstřícnou atmosféru. On sám v ní vynikal především svým dyna- mismem. Zkouška u něho nebyla jednoduchá, protože byla současně školou kladení otázek a hledání odpovědí. Myslím, že toto kladení otázek a hledání odpovědí bylo jeho celoživotním krédem. Díky němu byl také jednou z profilových osobností tvůrčího filosofického myšlení u nás v letech šedesátých. A tvůrčí osobností zůstal i v letech devadesátých, tedy po návratu ke své profesi po vynucené odmlce.

rozhledy a komentáře • commentaries and discussion rozhledy a komentáře • commentaries and discussion

20. Studia Philosophica: Volume > 64 > Issue: 1
Jiří Gabriel
Jiří Gabriel
Notes on the Life and Work of the Philosopher Mihajlo Rostohar
abstract | view |  rights & permissions | cited by
Profesor filosofie a psychologie, slovinský rodák Mihajlo Rostohar (1878-1966), je známý především jako zakladatel Psychologického ústavu na FF MU a tvůrce brněnské celostní a experimentální psychologické školy. Méně často se připomíná, že v letech 1923-1926 byl vedoucím Filosofického semináře na FF Masarykovy univerzity a že jeho přechod z Karlovy univerzity, kde se v roce 1911 habilitoval z filosofie, do Brna byl ovlivněn také tím, že se tu s ním počítalo jako s nástupcem Otakara Zicha ve vedení filosofického semináře (psychologii, někdy i noetiku v něm přednášel až do roku 1939). Článek se zaměřuje na filosofická témata, většinou spjatá s jeho pojetím psychologie, pro něž se dostával do sporů zejména s pozitivisticky orientovaným Františkem Krejčím. Do popředí autorovy pozornosti se vedle Rostoharova názoru na náboženství dostávají jeho psychologické analýzy procesu poznání, jednotlivých jeho prvků smyslových i racionálních (Rostohar se habilitoval prací o hypotetických soudech), o úloze jazyka při myšlení, a v neposlední řadě také o odpovědnosti badatele za názory, jež předkládá veřejnosti. Rostoharovu bohatou činnost veřejnou, spolkovou a osvětovou připomíná závěrečná pasáž o jeho (stále aktuální) publikaci Národnost a její mravní význam.